8. Odbojářské spolky po druhé světové válce
Osvobozené Československo se po válce poměrně rychle hospodářsky zotavilo a také politicky se zdálo být mnohem stabilnější než jeho válkou zničení sousedé. Zárukou demokracie byl v očích veřejnosti prezident Beneš, uznávaný i v západní Evropě.104
Po vítězství nad nacistickým Německem došlo v třetí republice k obnovení legionářské tradice, avšak nově s ní byl promísen i odkaz protinacistického boje z poslední války, který vlivem silného a otřesného prožitku druhé světové války dominoval.105 Druhým z faktorů, který podmiňoval zatlačení legionářů velké války do pozadí, byl politický vliv Sovětského svazu na třetí republiku, 106 který logicky považoval za nežádoucí připomínat „nevhodné“ působení legií v ruské občanské válce. Pokud se již mělo hovořit o legionářích prvního odboje, byly do popředí raději vyzdvihovány jejich „vhodné“ momenty jako například společné vítězství nad německou armádou z roku 1918 u Bachmače.107 Posledním a přesto bezesporu významným faktem ovlivňující toto legionářské „vyklízení pozic“ účastníkům protinacistického odboje, byl zvětšující se věk legionářů a narůstající úmrtnost v jejich řadách.
Co se vysloužileckých a odbojářských spolků týče, začal už koncem května 1945 v poválečné republice působit Svaz osvobozených politických vězňů a pozůstalých po obětech nacismu (dále SOPVP) vydávající týdeník Hlas osvobozených. V červenci 1945 zahájil svou činnost Svaz národní revoluce (dále SNR) spojující Sdružení národního odboje, Sdružení českých partyzánů (dále SČP) a Sdružení účastníků pražského povstání.108 Centrálním periodikem SNR se stal časopis Národní revoluce. ČsOL obnovená dekretem prezidenta republiky z 25. září 1945, v jejímž čele stanuli Josef David, Lev Sychrava a Zdeněk Fierlinger,109 podporovala politickou linii Národní fronty dík podobnosti svých levicových politických programů.110 I v legionářských listech deníku Národní osvobození a týdeníku Hlas revoluce začínal již v období třetí republiky převládat pro-komunistický postoj přispěvatelů, kterému nezabránil ani šéfredaktor Lev Sychrava, těžce nemocný z věznění v koncentračním táboře Buchenwald.111 V roce 1947 bylo do ČsOL včleněno Sdružení čs. zahraničních vojáků druhého odboje a do Obce byli nově přibíráni i účastníci prvního odboje, kteří nesplňovali požadavky zákona 462/1919 Sb. Dne 24. února 1948 byl ustanoven ústřední akční výbor ČsOL v čele s Prokopem Maxou, který měl za úkol připravit sjednocení odbojových organizací. Centrální tendence tlačící na splynutí odbojářských spolků byla již v období třetí republiky patrná a sílila s rostoucím vlivem komunistické strany.
|
