|
Pacek Miloš Vedoucí práce: PhDr. Vladimír Černý, Ph. D. Brno 2013
|
bet | 18/22 | Sana | 07.04.2017 | Hajmi | 121.59 Kb. | | #3425 |
10. Vývoj po únoru 1948
Únorový komunistický převrat nevyvolal v odbojářských sdruženích žádnou hysterickou či nepřátelskou reakci. Týdeník Hlas osvobozených již 25. února odsoudil demisi části ministrů a vyzval prezidenta k jejímu přijetí.144 Tisk ČsOL pak dokonce už počátkem března téhož roku proklamoval podporu nové komunistické vládě. Teprve po odstoupení a úmrtí prezidenta Beneše si část československé společnosti včetně některých členů legionářských spolků uvědomila vážnost situace.145 Nespokojení kritici - jednotlivci z řad odbojářských organizací však byli z těchto sdružení záhy vyloučeni.146 Centralizační tendence totalitního režimu řízeného komunistickou stranou vycházely z jeho podstaty a brzy se dotkly také odbojářských sdružení.147 Po únorových událostech došlo na slučovacím sjezdu veteránských spolků 8. až 9. května 1948 k vytvoření Svazu bojovníků za svobodu, do něhož postupně dobrovolně splynuly odbojové organizace ČsOL, Sdružení národního odboje, Svaz politických vězňů a pozůstalých po politických vězních, Sdružení zahraničních vojáků, Sdružení českých partyzánů a Sdružení účastníků pražského povstání, tedy všechny významné odbojářské spolky té doby. Na ustavující valné hromadě byl předsedou Svazu zvolen komunistický funkcionář Ladislav Kopřiva. Rovněž tisk odbojářských spolků byl zrušen a nahrazen týdeníkem Hlas revoluce, který byl podřízen vedení SBS.148 Většina poboček ČsOL byla včleněna do SBS do konce roku 1948, oficiální zánik Československé obce legionářské potvrdil výnos ministerstva vnitra 3. 10. 1949.149 Také organizace sdružující členy druhého odboje postupně splynuly do Svazu bojovníků za svobodu, čímž byl v Československu dokončen proces sjednocení odbojářských spolků.
Ve svazu bojovníků za svobodu, který se 17. – 18. listopadu 1951 sloučil se slovenským Sväzom ľudových protifašistických bojovníkov do nově ustanoveného celostátního Svazu protifašistických bojovníků, naplno převážili účastníci druhého odboje a organizace byla zcela loajální režimu, který svou činností i rétorikou podporovala.
|
| |