Magnetismus, Elektromagnetická indukce.
Pokus 38. Základní vlastnosti permenentních magnetů.
Potřeby: 2 tyčové magnety, podkovovitý magnet, magnetka, malé hřebíčky, železné piliny, tuhý papír, skleněná deska, dřevěná deska, rám na zavěšení magneti, tyčinka z magneticky měkkého materiálu, dlouhé vlákno.
Postup: a) póly magnetu. Na papírovou desku nasypeme železné piliny a položíme na ni magnet. Po zvednutí magnetu vidíme, že se piliny zachytily na jeho koncích (pólech) a uprostřed nejsou žádné.
b) směrová vlastnost magnetu. Na dlouhý závěs, upevněný u stropu, zavěsíme permanentní magnet, upevněný v nemagnetickém (papírovém) pouzdře. Pokus provádíme v místě, kde nejsou žádné feromagnetické materiály (trubky, apod.). Magnet se zastaví ve směru sever – jih (až na malou odchylku, tzv. deklinaci, způsobenou rozdílem mezi polohou geografických a magnetických pólů Země. Deklinace je ovlivněna v některých místech např. i přítomností ložisek železné rudy pod povrchem Země.
c) Interakce mezi póly magnetu. Permanentní magnet zavěsíme podle Obr.5.35 a sledujeme přitahování a odpuzování pólů dvou permanentních magnetů.
d) Magnetování materiálu. Magnetem posuváme ledním směrem podél tyčinky z magneticky měkkého materiálu (oceli). Položíme – li poté tyčinku do železných pilin, zjistíme, že jsme tyčinku zmagnetovali. Chceme – li i odmagnetovat, musíme ji zahřát nad tzv. Curieovu teplotu, která je pro ocel cca 770 0C, tj je to teplota červeného žáru.
 
Obr. 5.35. Základní vlastnosti permanentních Obr.5.36. Magnetické účinky
magnetů. elektrického proudu
|
