Kvantová kryptografie teorie a praxe

P.1Internetové zdroje

Příloha RSEAGATE TECHNOLOGY LLC. 128-Bit Versus 256-Bit AES Encryption: Practical business reasons why 128-bit solutions provide comprehensive security for every need [online]. 2008 [cit. 2013-03-14]. Dostupné z: http://dator8.info/pdf/AES/3.pdf

Příloha SAdvanced Encryption Standard (AES): FIPS PUB - 197 [online]. 2001[cit. 2013-03-01]. Dostupné z: http://csrc.nist.gov/publications/fips/fips197/fips-197.pdf

Příloha TData Encryption Standard (DES): FIPS PUB - 46-3 [online]. 1999[cit. 2013-03-01]. Dostupné z: http://csrc.nist.gov/publications/fips/fips46-3/fips46-3.pdf

Příloha UDYSON, F. J. Search for Artificial Stellar Sources of Infrared Radiation. Science [online]. 1960-06-03, roč. 131, č. 3414, s. 1667-1668 [cit. 2013-03-14]. ISSN 0036-8075. DOI: 10.1126/science.131.3414.1667. Dostupné z: http://www.sciencemag.org/cgi/doi/10.1126/science.131.3414.1667

Příloha VHELLMAN, Martin E. a Wihitfield DIFFIE. New Directions in Cryptography. IEEE Transactions on Information Theory [online]. 1976, roč. 22, č. 6, 644 - 654 [cit. 2013-03-01]. Dostupné z: http://www-ee.stanford.edu/hellman/publications/24.pdf

Příloha WVONDRUŠKA, Pavel. Crypto-World: Informační sešit GCUCMP [online]. 2006, roč. 8, č. 1 [cit. 2013-02-24]. ISSN 1801-2140. Dostupné z: http://crypto-world.info

Přílohy

Příloha X
Ukázka šifrování šifrovacím diskem (Alberti)

Výše je popsána jedna z metod, kterou popisuje Leon Battista Alberti ve svém díle o šifrách De Cifris z roku 1647. Následuje popis užití:

Věta otevřeného textu se převede do podoby, která je označena na obrázku výše jako otevřený text. Můžeme zde najít pozice, kde dochází ke změně klíče. Tyto pozice jsou označeny znakem _ a tato pozice se vyskytuje vždy po několika písmenech či slovech šifrovaného textu (v ukázce červeně). V tomto konkrétním případě můžeme nalézt i obdobu klamače, který je vložen mezi zdvojené hlásky původního textu tak, aby znesnadnil odhadnutí obsahu původního slova dle opakujících se písmen šifrového textu. U vytváření klamače postupujeme tak, že při šifrování mezi zdvojené hlásky vložíme číslici (např. 2) z vnějšího kruhu, která po zašifrování má podobu znaku (a). Při dešifrování znaku pak dostáváme číslo, což nám říká, že tento znak zahazujeme.

Při převodu otevřeného textu na šifrový začínáme znakem, který definuje klíč. Tento klíč definuje vzájemné pootočení šifrovacích disků (Obrázek ). Písmeno se do šifrového textu zapisuje jako velké. Skutečnost, že je velké, značí, že nebude použito při dešifrování pro substituci za písmeno otevřeného textu, ale udává, do jakého stavu je potřeba nastavit kotouče. V tomto případě nastavujeme pod znak A vnějšího kotouče znak g vnitřního kotouče.

Dále pokračujeme samotným šifrováním. Tedy písmeno L najdeme na vnějším kotouči a nahrazujeme jej písmenem z z malého kotouče. Takto postupujeme dále až k pozici, kde je uveden další klíčový znak Q. Ten nám říká, že je třeba pro další šifrování přenastavit kotouče do takové polohy, aby znak g na vnitřním disku byl pod znakem Q vnějšího disku.

Poté již pokračujeme stejně, jako před změnou kotoučů. Na místech, kde je třeba změnit klíč, zapíšeme velkým písmenem nový klíčový znak a neustále opakujeme až do konce textu.

Příloha Y
Sir Francis Bacon – steganografická šifra

Příloha Z
Funkce šifrovacího stroje Enigma

Enigma je elektromechanický šifrovací stroj, který šifruje vstup na principu proudové šifry a ten pak zobrazuje na výstupním lampovém panelu. Skládá se ze tří propojených částí. Z klávesnice pro zadávání otevřeného textu, šifrovací jednotky pro převod otevřeného textu do šifrovaného textu a signální desky, na které se rozsvícením signalizoval šifrovaný znak. Podoba tohoto přístroje velmi připomíná psací stroj.

Šifrování probíhá následovně: Na klávesnici se zadá znak otevřeného textu, například O . To způsobí pootočení prvního rotoru, také jinak scrambleru. Scramblery se otáčejí tak, že krajní se otáčí při každém stisku tlačítka. Má 26 poloh, pro každé písmeno použité abecedy jednu. Pokud během psaní dokončí celou otáčku, opakuje otáčení za současného posunu druhého scrambleru o jednu pozici. Stejně takový vztah je mezi druhým a třetím scramblerem. Funkce by se dala přirovnat k otáčení segmentů na tachometru starších vozů, nebo policejních krokoměrů. Klávesnice je elektricky propojena s propojovací deskou , kde jsou pomocí kabelů prohozena některá písmena , v tomto případě písmeno O za písmeno N. Odtud je signál veden na vstup šifrovací části . Dále prochází vnitřním zapojením scramblerů . Poté reflektorem , který jej vrací napříč scramblery opět na výstup šifrovací části . Význam reflektoru spočívá v užití Enigmy také pro dešifrování. Otočné scramblery jsou v Enigmě 3 v případě Enigmy Wehrmachtu, nebo 4 u modelu Kriegsmarine M4. Signál je dále veden opět na vstup propojovací desky, kde je případně opět převeden na jiné písmeno (v ukázce z Y na Q) a pak je již zobrazen na zobrazovací desce pomocí příslušné lampy .



Obrázek : Vnitřní propojení Enigmy, zleva: reflektor , 3x Scrambler , propojovací deska

(zdroj: vlastní úprava)

Nastavení každé enigmy určovala kódová kniha. Zpočátku se měnilo každý měsíc, později každý den. Parametry každého takového nastavení uváděly, které rotory a v jakém pořadí mají být do Enigmy vloženy. Vybíralo se podle druhu zařízení ze sady až 8 rotorů, každý měl své vnitřní schéma zapojení. Dále kódová kniha uváděla propojení písmen na propojovací desce. Zpočátku se propojovalo 6 dvojic písmen, později 8 až 10 pro více možných kombinací. Dalším parametrem byl samotný prstenec s písmeny (někdy s čísly místo písmen), který se dal k rotoru připevnit 26 různými způsoby. Nad každým scramblerem bylo okénko, pod kterým bylo vidět písmeno. Počáteční nastavení těchto scramblerů muselo být provedeno na začátku každé zprávy a jeho podobu opět udávala kódová kniha. Pro každý den bylo nastavení jiné. U některých typů Enigmy byl pohyblivý i reflektor.