Přílohy
Příloha X
Ukázka šifrování šifrovacím diskem (Alberti)
Obrázek : Šifrování šifrovacím diskem – Leon Battista Alberti
(zdroj: vlastní úprava)
Výše je popsána jedna z metod, kterou popisuje Leon Battista Alberti ve svém díle o šifrách De Cifris z roku 1647. Následuje popis užití:
Věta otevřeného textu se převede do podoby, která je označena na obrázku výše jako otevřený text. Můžeme zde najít pozice, kde dochází ke změně klíče. Tyto pozice jsou označeny znakem _ a tato pozice se vyskytuje vždy po několika písmenech či slovech šifrovaného textu (v ukázce červeně). V tomto konkrétním případě můžeme nalézt i obdobu klamače, který je vložen mezi zdvojené hlásky původního textu tak, aby znesnadnil odhadnutí obsahu původního slova dle opakujících se písmen šifrového textu. U vytváření klamače postupujeme tak, že při šifrování mezi zdvojené hlásky vložíme číslici (např. 2) z vnějšího kruhu, která po zašifrování má podobu znaku (a). Při dešifrování znaku pak dostáváme číslo, což nám říká, že tento znak zahazujeme.
Při převodu otevřeného textu na šifrový začínáme znakem, který definuje klíč. Tento klíč definuje vzájemné pootočení šifrovacích disků (Obrázek ). Písmeno se do šifrového textu zapisuje jako velké. Skutečnost, že je velké, značí, že nebude použito při dešifrování pro substituci za písmeno otevřeného textu, ale udává, do jakého stavu je potřeba nastavit kotouče. V tomto případě nastavujeme pod znak A vnějšího kotouče znak g vnitřního kotouče.
Dále pokračujeme samotným šifrováním. Tedy písmeno L najdeme na vnějším kotouči a nahrazujeme jej písmenem z z malého kotouče. Takto postupujeme dále až k pozici, kde je uveden další klíčový znak Q. Ten nám říká, že je třeba pro další šifrování přenastavit kotouče do takové polohy, aby znak g na vnitřním disku byl pod znakem Q vnějšího disku.
Poté již pokračujeme stejně, jako před změnou kotoučů. Na místech, kde je třeba změnit klíč, zapíšeme velkým písmenem nový klíčový znak a neustále opakujeme až do konce textu.
|
