|
Pokus 8. Pohyb nabitých částic ve směru siločar
|
| bet | 4/31 | | Sana | 31.03.2020 | | Hajmi | 6,32 Mb. | | #9399 |
Bu sahifa navigatsiya:
- Závěr
Pokus 8. Pohyb nabitých částic ve směru siločar.
Potřeby: indukční elektrika, 2 dobře izolované stoličky, 2 „bublifuky“.
Postup: dva studenti se postaví na dvě izolované stoličky a k opasků každého z nich připevníme vodič od jednoho pólu indukční elektriky. Pokud neotáčíme elektrikou, jsou studenti, stejně jako bublinky neutrální a bublinky létají chaoticky. Jakmile začneme otáčet kolem indukční elektriky, létají bublinky proti sobě zhruba ve směru siločar (kladně nabité k záporné elektrodě a naopak).
Závěr: náboje (lehké elektricky nabité předměty) se pohybují ve směru siločar (ve směru intenzity elektrického pole).
Pokus 9. Sršení náboje z hrotu. Elektrický vítr.
Potřeby: vodič s hrotem na izolujícím podstavci, indukční elektrika, svíčka, spojovací vodiče.
Postup: na hrotech může být intenzita elektrického náboje tak vysoká, že dojde k ionizaci okolního vzduchu. Jeden pól indukční elektriky spojíme s hrotem a druhý pól uzemníme. U hrotu dochází k pohybu iontů ve směru od ostří (Obr.5.5), což dokumentuje plamen svíčky, umístěný do vhodné vzdálenosti od hrotu.
Iontový vítr můžeme dokázat též pokusem s Franklinovým kolečkem, tj. na vertikálním izolovaném stativu nasazenou vrtulkou ve tvaru písmene S s ostrými hroty, nebo vodič ve tvaru svastiky (obdoba Segnerova kola). U každého hrotu vzniká proud iontů ve směru od ostří a vrtulka se roztočí opačným směrem. Postavíme – li kdekoliv poblíž otáčejícího se S elektroskopy, všechny se elektrostatickou indukcí nabijí.
 
Obr. 5.5. Důkaz sršení náboje z hrotu.
|
| |
