Pokus 15. Účinek hrotu (sání).
Potřeby: elektrometr, hrot, ebonitová a skleněná tyč.
Postup: k elektrometru, na který jsme nasadili hrot, přiblížíme elektrovanou tyč. Náboj, indukovaný na hrotu, z něho vysrší a odpuzovaný souhlasný náboj na elektrometru zůstane (Obr.5.10).
Poznámka a závěr: je třeba si uvědomit, že výsledek tohoto pokusu se liší od pokusu 15 v tom smyslu, že na elektrometru zůstal náboj opačný.
Poznámka. Elektrofor (nosič náboje) je jednoduché zařízení, umožňující jednoduše získat větší množství elektrického náboje. Skládá se z ebonitové desky, na jedné straně polepené papírem (izolací). Desku položíme izolovanou stranou na stůl a druhý povrch třeme sestí, nebo flanelem. Poté položíme ba horní stranu ebonitové desky zinkový konduktor (kulatou zinkovou desku s izolovaným ebonitovým držadlem. Deska je uzemněna (Obr.5.11). Na zinkové desce, položené na desce ebonitové, se indukuje elektrický náboj a jeho záporná složka je odvedena do země. Takto získaný kladný náboj můžeme přenést na jiné místo. Celý děj se dá mnohokrát opakovat a tím získat větší množství náboje.
Obr.5.11. Elektrofor.
Pokus 16. Kapacita deskového kondenzátoru.
Potřeby: deskový kondenzátor, elektroskop, Faradayův pohár, elektrická lžička,
indukční elektrika, izolační podklad.
Postup: sestavíme pokus podle Obr.5.12. Na elektroskop nasadíme Faradayův pohár a elektrickou lžičkou přenášíme do poháru postupně stejný náboj Q, získaný např. z indukční elektriky, nebo elektroforu. Do jednoduché tabulky bynášíme závislost potenciálu U (výchylka elektroskopu) na celkovém náboji Q.
Závěr: Napětí na kondenzátoru je přímo úměrné náboji na jeho deskách.
 
Obr. 5.12. Vlastnosti elekrického Obr.5.13. Závislost kapacity kondenzátoru
kondenzátoru. na velikosti plochy S, překrývajících
se desek
|
