Česká lékařská společnost Jana Evangelisty Purkyně doporučENÉ postupy pro praktické LÉKAŘE

Reg. č. o/095/171

Autor: MUDr. Marie Kunešová

Spoluautor: Doc. MUDr. Vojtěch Hainer, CSc.

Gesce: odborná společnost obezitologická

Oponenti: MUDr. Hana Kubátová

MUDr. Eva Charvátová
diagnostika obezity
Technické předpoklady: přesná váha s rozsahem nejméně do 200 kg, lépe do 300 kg, výškoměr, látkový metr k měření obvodů, přístup k biochemické laboratoři provádějící běžná biochemická vyšetření, fakultativně Bestův kaliper , přístroj na měření bioelektrické impedance, PC s programem k hodnocení záznamů diety, pulsmetr, sportester.

Metr (belgilanishi: m; grekcha μέτρον - o'lchov) - SI dagi uzunlik o'lchov birligi. 1 metr - yorug'lik nurining vakuumda, 1/299 792 458 soniya ichida bosib o'tgan masofasiga teng.

Výskyt obezity v rodině, léčba léky, které mají vztah ke vzniku obezity, kouření, vzdělání, období vzniku obezity (dětství, po porodech apod.), vývoj váhy v průběhu života, anamnéza jídelních zvyklostí, fyzické aktivity a léčby obezity

1. 
   stanovení váhy - zvážení na váze ve spodním prádle, bez obuvi, za standardních podmínek -ráno, nalačno, váha je rozložena na obě nohy, vyšetřovaná osoba stojí v klidu
   
2. 
   stanovení výšky - pomocí výškoměru, měříme vždy bez bot, naboso nebo v tenkých ponožkách, nejlépe ráno, měřená osoba stojí na ploše kolmé k svislé ose výškoměru,
   
3. 
   výpočet body mass indexu (BMI) podle vzorce váha (kg)/výška (m)²
   

Hodnocení BMI u dospělých – nadváha je klasifikována BMI 25,0-29,9, obezita je klasifikována BMI ³ 30,0 (viz tabulka 1).

Hodnocení BMI u dětí - dle věkových percentilových grafů váhy a výšky, za nadváhu je považováno BMI nad 90. za obezitu BMI nad 97. percentil. BMI je považován za základní, ne zcela přesný ukazatel složení těla.

4. 
   Metody měření obsahu tukové tkáně v těle.
   

Přesnější metody měření složení těla hydrodensitometrie (vážení pod vodou) nebo pomocí duální rentgenové absorpciometrie (DEXA) jsou používány ve specializovaných centrech, většinou k výzkumným účelům.

Z hlediska rizika vzniku komplikací u jednotlivého pacienta je důležité stanovení distribuce tuku. Obvod pasu je jednoduchý antropometrický ukazatel, který nejlépe koreluje s intraabdominálním obsahem tukové tkáně, měřeným jako plocha intraabdominální tukové tkáně pomocí CT nebo NMR, a se vznikem komplikací obezity. Obvod pasu měříme v polovině vzdálenosti mezi spodním okrajem dolního žebra a crista iliaca v horizontální rovině. Hraniční hodnoty obvodu pasu uvádí tab.2. Nižší uvedené hodnoty jsou pro naši populaci pouze orientační, zatímco vyšší hodnoty by měly být považovány za indikaci k zahájení léčby obezity.

Hraniční hodnoty poměru pas/boky jsou 1,0 u mužů a 0,85 u žen.

Poměr pas/výška v naší populaci dobře odpovídá obvodu pasu. Normální hodnota je do 0,4-0,5, riziko vzniku komplikací významně stoupá od hodnoty 0,6 a více.

2.Další metody vyšetření ditribuce tuku

a)Poměr subskapulární řasy a řasy nad tricepsem se nazývá index centralizace. Nevýhodou je, že hodnotí poměr tukové tkáně na trupu a na končetinách, nikoli podíl intraabdominálního tuku.

b)Sagitální abdominální rozměr. Pomocí pelvimetru měříme vzdálenost mezi přední břišní stěnou a zády ve střední čáře horizontálně ve výši L4/5 u osoby vzpřímeně stojící.

c)Další metody stanovení distribuce tukové tkáně jsou používány pouze ve specializovaných centrech. Patří mezi ně měření plochy intraabdominální a subkutánní tukové tkáně ve výši L4/5 pomocí CT nebo NMR. DEXA - stanovuje množství tzv. centrálního tuku, tukové tkáně v oblasti trupu, ve srovnání s množstvím tuku na končetinách.
III. Laboratorní vyšetření charakterizující přítomnost komplikací obezity, popřípadě výskyt jiných onemocnění ovlivňujících léčbu obezity, diferenciální diagnóza obezity Základní vyšetření: glykémie nalačno, celkový cholesterol, HDL-cholesterol, LDL cholesterol, triglyceridy, kyselina močová, aminotransferázy, ALP,GMT,bilirubin, urea, kreatinin, moč a sed., KO, TSH, Ekg.V případě patologických výsledků podrobnější interní nebo jiné vyšetření.

Diferenciální diagóza obesity

Sekundární obezita se vyskytuje jako součást některých monogeneticky podmíněných syndromů (např. syndrom Prader-Willi, Bardet-Biedlův syndrom, Alströmův syndrom, Cohenův syndrom), které bývají obvykle diagnostikovány již v dětství.

Obezita patří do obrazu některých onemocnění podmíněných postižením v hypothalamo-hypofyzární oblasti jako je Fröhlichův syndrom, hyperprolaktinémie. Příčinou hypothalamické obesity může být trauma, tumor nebo zánětlivý proces.

Někdy bývá obezita projevem dalších endokrinních onemocnění. Relativně nejčastěji se objevuje Cushingův syndrom a syndrom polycystických ovarií, spíše výjimečně hypothyreóza, insulinom, hypogonadismus u mužů, pseudohypoparatyreóza Ia.

Obézní pacienti bývají často odesílání k endokrinologickému vyšetření k vyloučení hypotyreózy. Obezita, zvláště ve vyšších stupních, však nepatří mezi obvyklé projevy hypotyreózy. Občas se u obézních objevuje subklinická hypothyreóza.

Příčinou sekundární obezity může být podávání léků, vedoucích k vzestupu hmotnosti (b-blokátory, inzulin, PAD typu sulfonylurey, antidopaminergní léky jako metoclopramid a některá psychofarmaka, kortikoidy aj).

Tabulka 2. Obvody pasu u mužů a žen, které charakterizují zvýšené a velmi zvýšené riziko vzniku metabolických komplikací

Tabulka 3. Anatomické umístění dvou základních kožních řas __________________________________________________________________