Kompostování odpadů a potencionální riziko mikrobiální kontaminace Magdalena Zimová a Ladislav Matějů 1.0 Úvod
V celém světě vzrůstá snaha o znovu-využívání nejrůznějších druhů odpadů a vedlejších produktů z nejrůznějších průmyslových a zemědělských činností včetně odpadů z domácností. Organické odpady se nejčastěji přepracovávají biologickými metodami. Nejčastější je kompostování za aerobních i anaerobních podmínek (Déportes et al., 1995). Technologické postupy jsou velmi různorodé a záleží především na typu zpracovávaných odpadů a dále pak na požadovaných produktech, např. kompost, bioplyn, předčištěná odpadní voda a pod.
Při výběru materiálu pro kompostování je pozornost věnována především chemickému složení, zejména obsahu těžkých kovů a dalších cizorodých látek. Tento zájem je oprávněný, protože obsah cizorodých látek nebezpečných pro životní prostředí, kulturní rostliny, živočichy i lidi se často v průběhu kompostovacího procesu nemění a zůstává i v konečném produktu, takže s ním přecházejí do zemědělské půdy a pod. (Henry a Harrison, 1992, Garcia et al., 1990). Odpady určené ke kompostování nejsou však vůbec hodnoceny a sledovány z hlediska mikrobiologického, přestože jejich kontaminace fekálními streptokoky (enterokoky), fekálními koliformními bakteriemi i dalšími patogenními a podmíněně patogenními mikroorganismy je často velmi vysoká. Proto je v poslední době věnována v celém světě pozornost tomu, jak jednotlivé technologické postupy kompostování či jiného biologického zpracování odstraňují a ničí tyto nežádoucí mikroorganismy. Tento zájem je velmi důležitý zejména s ohledem na některé druhy použití výsledných produktů biologického zpracování odpadů. Velmi často jsou komposty a z nich odvozené substráty používány ke hnojení hřišť, parků a dalších veřejných prostranství, kde nebezpečí inhalace přežívajících mikroorganismů je velmi vysoké. Nebezpečí kontaminace je i při otevřených zraněních při sportu na kompostem či substrátem ošetřených travnatých sportovištích (Pepper et al., 1993, Scanlan et al., 1989). Ještě větší je nebezpečí u dětí. Studie totiž prokázaly, že dítě může denně orálně přijmout až 100 mg prachu z půdy. Když dítě trpí geophagií, množství požité půdy může být až 5 g za den (Calabrese et al., 1989, Sheppard et al., 1992).
Vzhledem k tomu, že v současné době je velké množství kompostů a substrátů distribuováno v maloobchodní síti a jejich využití je velmi časté i v domácnostech např. v květináčích či při pěstování různých rostlin na balkónech a lodžiích, je potřeba mikrobiologické kontroly a snižování počtu podmíněně patogenních a patogenních mikroorganismů nezbytná stejně jako účinné postupy potlačující nežádoucí mikrobiální osídlení již při samotné výrobě.
|
