Pokus 27. Elektrolýza roztoku CuSO

Bu sahifa navigatsiya:

• Poznámka
• Elektrický proud v plynech a ve vakuu. Pokus 29. Model ionizovaného plynu .

Pokus 27. Elektrolýza roztoku CuSO4 Potřeby: zdroj stejnosměrného proudu (6 V), kádinka, roztok CuSO4 (asi 1:10), 2 uhlíky z monočlánku,, ampérmetr do 1 A, voltmetr, reostat, 2 Holtzovy svorky, vypínač. Postup: obvod sestavíme podle Obr.5.19. Nejdříve použijeme jako anodu a katodu dvě uhlíkové elektrody. Po jisté době průchodu proudu elektrolytem zjistíme, že se na katodě vyloučila vrstvička mědi. Nyní katodu poněkud povytáhneme z elektrolytu a změníme polaritu elektrod. Pozorujeme, že nejprve dochází k odstraňování mědi z bývalé katody (nynější anody) a teprve poté se na ní začnou vylučovat bublinky plynu. Zaměníme – li uhlíkové elektrody elektrodami měděnými, pozorujeme, že na katodě se bude měď ukládat, zatímco anoda bude postupně rozleptávána (žáci tyto děje doprovodí chemickými rovnicemi příslušných reakcí). Poznámka: roztok skalice modré nahradíme roztokem soli kamenné, kyseliny sírové hydroxidu draselného, aj. a zkoumat, jak se v těchto elektrolytech chovají různé elektrody. Pokus 28. Polarizace článku. Potřeby: elektrody Pt (nahradíme uhlíkovými, nebo Ni elektrodami), zředěná H2SO4 (1:5), zdroj stejnosměrného proudu (6 – 12 V), galvanometr, klíč. Postup: zapojíme obvod podle Obr.5.20 a ponecháme proud chvíli procházet do okamžiku,kdy se na elektrodách začínají objevovat ve větší míře bublinky plynu (na katodě vodík, na anodě kyslík). Odpojíme – li nyní zdroj, zjistíme galvanoměrem, že mezi elektrodami je elektrické napětí – vznikl tzv. plynový (polarizační) článek, tvořený soustavou vodík – kyselina sírová – kyslík. Toto napětí trvá pouze tak dlouho, dokud jsou na elektrodách přítomny plyny. Spojíme – li nyní elektrody polarizačního článku vodičem přes žárovku (2 V), pozorujeme pozvolný pokles svítivosti žárovky, jak postupně mizí bublinky plynů. Jiná varianta pokusu: sestavíme Voltův článek (elektrody Cu a Zn, elektrolytem opět zředěná H2SO4). V tomto případě není samozřejmě potřebný žádný zdroj emn. Po ponoření elektrod do elektrolytu vznikne mezi nimi rozdíl potenciálů asi 1 V, který opět postupně klesá v důsledku polarizace článku. Vytáhneme – li měděnou elektrodu z elektrolytu a otřeme – li ji, napětí opět vzroste. Nahradíme – li měděnou elektrodu elektrodou uhlíkovou a místo roztoku kyseliny sírové použijeme roztoku salmiaku (NH4Cl), dostaneme článek Leclancheův. I tento článek se postupem času polarizuje a proto do elektrolytu nalijeme roztok manganistanu draselného, který okysličí vodík na vodu a tím odstraní polarizaci článku. Elektrický proud v plynech a ve vakuu. Pokus 29. Model ionizovaného plynu. Potřeby: deskový kondenzátor, korkový nebo hliníkový prášek, indukční elektrika. Postup: desky kondenzátoru postavíme vodorovně a spodní z nich posypeme korkovým nebo hliníkovým práškem. Desky připojíme k indukční elektrice a otáčíme klikou. Částečky se začnou pohybovat mezi deskami. Závěr: pohyb částeček modeluje přibližně pohyb částic plynu mezi nabitými elektrodami. Obr.5.21. Ionizační účinky plamene Obr.5.22. Ionizační účinky plamene. Download 6,32 Mb.