VNITŘNÍ ENERGIE
Tepelná energie
Těleso, které přijme teplo, zvýší svou vnitřní energii. Tato vnitřní energie souvisí s čističovou stavbou látky:
Každé těleso sestává z částic (molekul, atomů, iontů), které jsou v neustálém chaotickém tepleném pohybu. Molekuly plynů se pohybují rychlostmi stovek metrů za sekundu, zatímco atomy či ionty v krystalech vykonávají pouze rychlé kmitavé pohyby kolem svých rovnovážných poloh. Takový chaotický pohyb nese určitou kinetickou energii, kterou nazýváme tepelná energie. Čím rychleji se částice látky pohybují, tím je teplená energie tělesa větší a projevuje se vzrůstem teploty.
Příslušný zákon zachování má tvar
a nazývá se 1. termodynamický zákon. Říká, že teplo dodané soustavě se změní na přírůstek vnitřní energie a práci, kterou soustava vykoná.
Jaderná energie
Atom je tvořen jádrem o rozměru řádově 10-15m, které je obklopeno elektronovým obalem. Jádro je složeno z protonů a neutronů (souhrnně nukleonů), které jsou v jádře vázány jadernými silami. Tyto síly představují tzv. vazebnou energii, což je energie, která by se uvolnila při hypotetickém vzniku jádra z volných nukleonů.
Existují procesy, při kterých se část této energie, příp. celá, přemění na práci. Např. termojaderná fúze (slučování), štěpení, anihilace částice a její antičástice.
Potenciální energie
Mluvit o potenciální energii má smysl pouze tehdy, interagují-li spolu alespoň dvě tělesa nebao částice. Ze vzájemné polohy částic látky plyne existence jejich potenciální energie. Tuto část energie někdy v celkové bilance zanedbáváme, např. u ideálního plynu.
| 