| Sledování únavy svalu
Svalová únava se objeví během déletrvající či opakované kontrakce, jestliže svalová tkáň nemůže metabolicky zásobit kontraktilní elementy z důvodu ischemie (nedostatek kyslíku) nebo lokálního vyčerpání některého metabolického substrátu (Zwieck, 1994). Příčinou je především vyčerpání kreatinfosfátu a rezerv (ATP) a hromadění katabolitů, které ovlivňují pH a tím i účinnost enzymů. K částečnému omezení krevního toku dochází při izometrické kontrakci ve všech svalech již při velikosti intenzity 30 %MVC (maximální volní kontrakce).
Pro únavu svalu je typickým znakem spektrální změna elektromyografického signálu. Ta může být kvantifikována některou z charakteristik frekvenčního spektra (medián, průměr, modus) nebo může být vypočtena jako poměr nízkého a vysokého frekvenčního pásma či plocha integrovaného signálu korespondující s poklesem mediánu frekvence. De Luca
(De Luca, 1993) preferuje k hodnocení únavy medián frekvence, který považuje za méně ovlivnitelný šumem a více citlivý na biochemické a fyziologické změny. Posun frekvenčního spektra elektromyografického signálu je podmíněn zejména změnou MUAP (sumační akční potenciál motorické jednotky) a rychlosti pálení motorické jednotky.
Vztahem mezi únavou a změnou amplitudy EMG signálu se zabývá Vollestad (Vollestad,1999). Vzhledem k únavě rozlišuje úroveň cvičení na intenzivní a submaximální. Během intenzivního cvičení zdůrazňuje pokles síly i amplitudy v důsledku akumulace K+ iontů v intersticiu. Při cvičení na submaximální úrovni je elektrolytická rovnováha méně porušena a pokles síly je připisován vlivu tzv. neelektrických faktorů souvisejících s uvolněním Ca 2+ iontu a vazbou na troponin.
Závěr
SEMG je vhodným prostředkem pro kineziologickou analýzu lidského pohybu. Z hlediska funkční a zátěžové diagnostiky ji lze použít při měření reakce na daný podnět, resp.
pro sledování: velikosti aktivace svalů, funkce svalů v čase a únavy svalu. Při sledování komplexních pohybových projevů je výhodnější se zaměřit na časovou souvztažnost aktivací jednotlivých svalových skupin. Sledování cyklických, lokomočních pohybových projevů je běžné (Zwieck, Kollmitzer, 1994).
V souvislosti s nástupem svalové síly je nutné mít na zřeteli zpoždění mezi elektrickou aktivitou a nástupem mechanické odpovědi. Fyziologické zpoždění je ovlivněno faktory jako stavba a složení svalu, převažující typ vláken, rychlost motorické jednotky, elastické vlastnosti svalů a vazů. Dosažení konkrétní aktivace u rychlé akce sledujeme již po 0.2 sec. Při porovnávání nástupu aktivace více svalů vzájemně je za hranici rozlišitelnosti považována jednotka 0.1 sec. Tato hodnota vychází z času, který je v řádu ovlivnitelném šířením potenciálu ve svalu od místa inervace a který je ovlivnitelný již samotnou vzdáleností elektrod od inervační zóny. Stanovení pořadí nástupů aktivace jednotlivých svalů rozlišením pod hranicí 0.1 sec není proto možné.
Vyšetřování svalových aktivit metodou povrchové elektromyografie je pomocnou metodou při našem výzkumu lokomočního charakteru práce svalových skupin při jízdě na kanoi ve vodním slalomu. Cílem výzkumu je dokázat charakter práce sledovatelných svalových skupin v režimu lokomočním v protikladu k běžné fázické práci. Předpokládáme, že při jízdě na kanoi dochází k práci zajišťujících svalových skupin v režimu lokomočního vzoru.
Úkoly: dokázat pomocí SEMG vyšetřování synergii funkčních antagonistů, dále dokázat charakter práce vybraných svalů jako funkční jednotky.
| 