308abp- absolventská praktická práce Způsob zakončení: z rozsah: Semestr: L kredity: 12 Poznámka: Anotace

Podle individuálního plánu výuky je k interpretaci zadávána vhodná, technicky zvládnutelná hudební literatura různých historických epoch a žánrových stylů.

Výuka je speciálně zaměřena k průpravě pro budoucí profesi mistra zvuku či zvukového režiséra. Jejím smyslem není vychovávat výkonné hudebníky, ale sloužit k mnohostrannému rozšiřování hudebních zkušeností a znalostí nejefektivnějším možným způsobem - praktickým stykem s hudebním instrumentem na zadaných interpretačních úkolech.

Předmět má statut individuálního studia, každému studentovi je stanoven individuální plán s cílem rozvinout jeho hudební schopnosti a praktické zkušenosti podle jeho dosavadní úrovně. O pedagogické vedení lze požádat členy katedry (prof. Bláha, Mgr. Kopecký). Je však možné studovat i pod vedením mimoškolního lektora, kterého si student vybere a katedra schválí.

Před začátkem semestru je posluchači stanoven rámcový plán práce. Konkrétním cílem výuky může být kupříkladu:

a) Poznání techniky a specifik hry na hudební nástroje různých typů. Po dohodě s katedrou si student vybere nástroj, který bude studovat. Může pokračovat ve hře na nástroj, na který již hrál, nebo začít s nástrojem jiným, aby poznal problematiku instrumentů různých druhů. Je nutné, aby každý student zvukové tvorby měl alespoň základní zkušenost s hrou na klávesový nástroj, nejlépe klasický klavír, a to minimálně 1 rok. V průběhu dalšího studia lze instrument změnit.

b) Pochopení stylových rozdílů v interpretaci různých hudebních slohů a žánrů (baroko, klasicismus, romantismus, impresionismus..., jazz, folklór...).

c) Zvládnutí notového zápisu: čtení v houslovém i basovém klíči, znalost hudebního značení.

d) Zvládnutí výrazových prostředků interpretace: tvorba tónu, druhy artikulace, modelování melodické fráze, užití agogiky, dynamické a barevné nuance, funkční uplatnění vibrata, odlišení významově dominantní melodické linie od doprovodu.Cvičení správné intonace.

e) Poznávání skladebné struktury díla, hudební logiky, celkové formy i jednotlivých komponent hudby: např. analýza tónového systému, harmonických struktur, melodicko-harmonických vztahů (průtah, průchod, anticipace, prodleva), motivických souvislostí, metricko-rytmických principů (těžká a lehká doba, synkopa) atd.

f) Seznámení s problémy souborové hry, s problémy hudebníka před mikrofonem aj.

Katedra vlastní několik nástrojů, které může posluchačům zapůjčit. Pokud student nemá možnost cvičit na klavír jinde, může využít učebny č.5.

Podle individuálního plánu výuky je k interpretaci zadávána vhodná, technicky zvládnutelná hudební literatura různých historických epoch a žánrových stylů.

Výuka je speciálně zaměřena k průpravě pro budoucí profesi mistra zvuku či zvukového režiséra. Jejím smyslem není vychovávat výkonné hudebníky, ale sloužit k mnohostrannému rozšiřování hudebních zkušeností a znalostí nejefektivnějším možným způsobem - praktickým stykem s hudebním instrumentem na zadaných interpretačních úkolech.

Předmět má statut individuálního studia, každému studentovi je stanoven individuální plán s cílem rozvinout jeho hudební schopnosti a praktické zkušenosti podle jeho dosavadní úrovně. O pedagogické vedení lze požádat členy katedry (prof. Bláha, Mgr. Kopecký). Je však možné studovat i pod vedením mimoškolního lektora, kterého si student vybere a katedra schválí.

Před začátkem semestru je posluchači stanoven rámcový plán práce. Konkrétním cílem výuky může být kupříkladu:

a) Poznání techniky a specifik hry na hudební nástroje různých typů. Po dohodě s katedrou si student vybere nástroj, který bude studovat. Může pokračovat ve hře na nástroj, na který již hrál, nebo začít s nástrojem jiným, aby poznal problematiku instrumentů různých druhů. Je nutné, aby každý student zvukové tvorby měl alespoň základní zkušenost s hrou na klávesový nástroj, nejlépe klasický klavír, a to minimálně 1 rok. V průběhu dalšího studia lze instrument změnit.

b) Pochopení stylových rozdílů v interpretaci různých hudebních slohů a žánrů (baroko, klasicismus, romantismus, impresionismus..., jazz, folklór...).

c) Zvládnutí notového zápisu: čtení v houslovém i basovém klíči, znalost hudebního značení.

d) Zvládnutí výrazových prostředků interpretace: tvorba tónu, druhy artikulace, modelování melodické fráze, užití agogiky, dynamické a barevné nuance, funkční uplatnění vibrata, odlišení významově dominantní melodické linie od doprovodu ... Cvičení správné intonace.

e) Poznávání skladebné struktury díla, hudební logiky, celkové formy i jednotlivých komponent hudby: např. analýza tónového systému, harmonických struktur, melodicko-harmonických vztahů (průtah, průchod, anticipace, prodleva), motivických souvislostí, metricko-rytmických principů (těžká a lehká doba, synkopa) atd.

f) Seznámení s problémy souborové hry, s problémy hudebníka před mikrofonem aj.

Katedra vlastní několik nástrojů, které může posluchačům zapůjčit. Pokud student nemá možnost cvičit na klavír jinde, může využít učebny č.5.

Podle individuálního plánu výuky je k interpretaci zadávána vhodná, technicky zvládnutelná hudební literatura různých historických epoch a žánrových stylů .

Výuka je speciálně zaměřena k praktické hudební průpravě pro budoucí profesi mistra zvuku či zvukového režiséra. Slouží k rozšíření hudebních zkušeností a znalostí poznáním problematiky koncertního života v praxi.

Poslední semestr předmětu rozvrženého do tří let je věnován poznání koncertní praxe, poslechu a analýze hudebních produkcí různých žánrů. Student posuzuje dramaturgii hraného repertoáru, vyjadřuje svůj subjektivní názor na kompoziční kvalitu skladeb i na úroveň interpretace hudebníků. Všímá si také vztahu znějící hudby ke konkrétnímu prostředí, vlivu akustických parametrů sálu na výsledný dojem apod. Uplatní tak poznatky nabyté v předchozím studiu hudebního praktika, a v teoretických předmětech - v hudební nauce, dějinách hudby, nauce o hudebních nástrojích i v přednáškách o zvukové akustice. Student povinně navštíví nejméně tři veřejné hudební akce a o každé z nich vypracuje písemný referát, který je podkladem zápočtové rozpravy o dané problematice.

Předmět přináší základní přehled o vlastnostech zvukového signálu ve funkci nositele hudební informace. Fyzikální příčinnost těchto vlastností je vykládána v souvislosti s jejich subjektivními důsledky. Po analytickém pohledu na vlastnosti a strukturu hudebního signálu je probrána teorie zvukové syntézy.

1. Předmět hudební akustiky a její vztah ke zvukové tvorbě

2. Zvukový a hudební signál, přirozený a umělý, definice

3. Přenos hudebního signálu, typy přenosu, jeho osa a vazby

4. Podmínky subjektivní existence zvukového signálu

5. Mikro a makro čas, časové prahy vnímání zvuku

6. Objektivní a subjektivní vlastnosti signálu, vzájemné vztahy

7. Časová a frekvenční doména signálu

8. Statické a dynamické pojetí signálu, definice tónu a hluku

9. Trojrozměrné zobrazení hudebního signálu

10. Rovina dynamická, časová obálka signálu

11. Perkusní a neperkusní signál

12. Tranzientní a dokmitávací pochody, zakmitaný stav signálu

13. Dynamické fluktuace, tremolo

14. Rovina melodická, frekvence a okamžitá frekvence

15. Harmonicita tónu, frekvenční fluktuace, vibrato

16. Rovina harmonická, základní typologie zvukových signálů

17. Periodický signál a jeho frekvenční spektrum

18. Modulované signály, kvaziperiodické signály

19. Nahodilé, tranzientní a kontinuální signály

20. Časově závislá spektra. Metody analogové frekvenční analýzy, filtry a jejich vlastnosti

21. Metody digitální frekvenční analýzy, DFT, FFT, aliasing. Váhování, průměrování spekter, korelace, autokorelace.

22. Syntéza zvukového signálu, její definice a filozofie. Základní psychoakustické barvy zvuku ve vztahu k syntéze.

23. Model generace přirozeného signálu, syntéza a re-syntéza. Řízení procesu syntézy, statická a dynamická syntéza

24. Lineární a nelineární metody syntézy, technická realizace. Součtové fourierovské a neforierovské metody

25. Rozdílové metody, řízená filtrace komplexního signálu. Modulační metody, kruhová, frekvenční a parametrická modulace

26. Tvarové metody, nelineární tvarování, aproximace, segmentace. Metody modelování, ostatní metody zvukové syntézy

Studijní materiály:

V. Syrový: Hudební signál a jeho analýza Živá hudba 1983

V. Syrový: Hudební signál a jeho syntéza Živá hudba 1986

V. Syrový: Analýza a syntéza hudebního signálu - současné možnosti a perspektivy, separát

V. Syrový: Malý slovník základních pojmů z hudební akustiky a hudební elektroniky HAMU 1994

308HUE- Hudební elektronika

Způsob zakončení: Z

Rozsah: 7/S

Semestr: L

Kredity: 1

Poznámka:

Anotace:

Cílem předmětu je podat přehled vývoje elektronických hudebních nástrojů z hlediska jejich konstrukce, zvukových vlastností a praktického využití.

1. První kontakty hudby a elektřiny, elektromechanické nástroje

2. Cahillovo Telharmonium

3. První elektronické nástroje a jejich konstrukční principy

4. Theremin, Martenotovy vlny, Trautonium, Mixtur. Trautonium

5. Elektrifikované smyčcové a strunné nástroje, Neo-Bechstein

7. Elektrostatické a elektrooptické varhany

8. První ryze elektronické varhany

9. Hammondovy elektrofonické varhany - vývoj populární větve

10. Elektronické varhany Allen - vývoj klasické větve

11. Elektronické automatofony - první syntezátory

12. Syntezátor RCA Mark, koncepce studiových syntezátorů

13. Nástup napěťově řízených systémů - Ketoff, Buchla, Moog

14. Moogovy syntezátory, syntezátory 70. a 80. let, digitalizace a nástup MIDI

V. Syrový: Malé dějiny hudební elektroniky, Hudební nástroje

V. Syrový: Malý slovník základních pojmů z hudební akustiky a hudební elektroniky HAMU 1994

308KZ1- Klauzurní zkouška 1

Způsob zakončení: ZK

Rozsah:

Semestr: L

Kredity: 3

Poznámka:

Anotace:

Smyslem klauzurní zkoušky je zhodnotit dosaženou úroveň profesní vyspělosti studenta.

Do hodnocení se zahrnují výsledky klíčových profesních předmětů: praktická oborová i společná cvičení a hlavní oborové přednášky a semináře absolvované v 1. ročníku.

Smyslem klauzurní zkoušky je zhodnotit dosaženou úroveň profesní vyspělosti studenta.

Do hodnocení se zahrnují výsledky klíčových profesních předmětů: praktická oborová i společná cvičení a hlavní oborové přednášky a semináře absolvované v 2. ročníku.

Smyslem klauzurní zkoušky je zhodnotit dosaženou úroveň profesní vyspělosti studenta.

Do hodnocení se zahrnují výsledky klíčových profesních předmětů: praktická oborová i společná cvičení a hlavní oborové přednášky a semináře absolvované v 1. ročníku magisterského studia.

Seznámit posluchače s problematikou matematiky jako základu, potřebného pro porozumění elektroakustickým zákonitostem, které studují v navazujících oborových technických předmětech.

1. Množina reálných čísel, její vlastnosti. Množina komplexních čísel. Pojem reálné funkce jedné a více proměnných. Funkce sudá, lichá, periodická. Funkce složená a funkce inverzní.

2. Limita funkce a její vlastnosti. Spojitost funkce v bodě a na intervalu. Základní elementární funkce: mocninná, exponenciální, logaritmická, funkce goniometrická, cyklometrická, hyperbolická.

3. Derivace funkce, její geometrický a fyzikální význam. Derivace součtu, součinu, podílu funkcí a složené funkce. Derivace inverzní funkce. Derivace elementárních funkcí. Derivace vyšších řádů. Parciální derivace.

4. Langrangeova věta o střední hodnotě. L´Hopitalova pravidla. Extrémy funkce lokální a absolutní. Taylorův vzorec. Maclaurinovy polynomy elementárních funkcí.

5. Neurčitý integrál. Primitivní funkce, její základní vlastnosti a výpočet. Metoda per partes a metoda substituční. Příklady.

T. Bílek: Matematika I., II., Učební text ČVUT 1982, 1983

J. Nagy : Elementární metody řešení obyčejných diferenciálních rovnic.

308MA2- Matematika 2

Způsob zakončení: ZK

Rozsah: 2/T

Semestr: L

Kredity: 1

Poznámka:

Anotace:

Seznámit posluchače s problematikou matematiky jako základu, potřebného pro porozumění elektroakustickým zákonitostem, které studují v navazujících oborových technických předmětech.

1. Určitý integrál. Součtová definice určitého integrálu, jeho základní vlastnosti. Newtonův - Leibnitzův vzorec. Geometrická a fyzikální aplikace určitého integrálu. Příklady výpočtu.

2. Řady. Posloupnost a její limita.Číselná řada a její součet. Konvergence a divergence řady, kriteria. Trigonometrie Fourierovy řady periodických funkcí. Komplexní tvar Fourierovy řady. Příklady rozvoje periodických funkcí v řadě. Fyzikální aplikace F. řady transformace.

3. Diferenciální rovnice- Obyčejná diferenciální rovnice a její řešení. Metoda separace proměnných. Lineární diferenciální rovnice 1. řádu, Cauchyova úloha. Obecné a partikulární řešení. Lineární diferenciální rovnice 2. řádu s konstatními koeficienty. Homogenní rovnice a její řešení. Metoda variace konstant. Metody odhadu partikulárního řešení rovnice s kvazipolynomickou pravou stranou. Příklady řešení rovnic z oblasti kmitání a vlnění.

4. Aplikace matematiky. Použití řešení Fourierovou řadou pro transformaci časové a frekvenční interpretace funkce.

Studijní materiály:

T. Bílek: Matematika I., II., Učební text ČVUT 1982, 1983

J. Nagy : Elementární metody řešení obyčejných diferenciálních rovnic.

308MRF- Malá rozhlasová forma

Způsob zakončení: ZK

Rozsah:

Semestr: L

Kredity: 2

Poznámka:

Anotace:

Práce má prokázat schopnost koncipování a výstavby dramatického díla, estetický cit při výběru zvukových komponentů a jejich ztvárnění do ucelené formy. Může se jednat např. o příběh vyprávěný zvukem, rozhlasovou reportáž, fejeton, apod.

V tomto cvičení musí být uplatněno nejméně 10 různých zvukových komponentů, a to z kategorie ruchu, hudby i mluveného slova. Účelem je předvést škálu rozmanitých zvukových materiálů vhodně skloubených ve smysluplnou zvukovou kompozici, při čemž je třeba se vyrovnat s profesními nároky rozhlasové technologie - zvládnout úkoly jako záznam zvuku v různých prostředích, uplatnění zvukového detailu i celku, horizontální i vertikální kombinování zvuků, střih a mixáž. Hudbu lze buď nahrát nebo použít hudbu archivní, a to bez ohledu na autorská práva. Připouští se i částečné použití archivních ruchů.

Kromě povinných praktických cvičení může student vytvořit další, nepovinná cvičení, např. jiné společné cvičení s KR, KDT, KAT či s posluchači dalších kateder FAMU. Může také rozšířit svoji oborovou praxi.

Hodnocení výsledku cvičení, předloženého jako nepovinné, je podmíněno dodáním hotového záznamu díla a vypracováním explikace. Cvičení je bodově hodnoceno podle náročnosti a rozsahu vykonané práce. Za cvičení označené indexem A získá student 1 kreditní bod.

Kromě povinných praktických cvičení může student vytvořit další, nepovinná

cvičení, např. jiné společné cvičení s KR, KDT, KAT či s posluchači dalších

kateder FAMU. Může také rozšířit svoji oborovou praxi.

Hodnocení výsledku cvičení, předloženého jako nepovinné, je podmíněno dodáním hotového záznamu díla a vypracováním explikace. Cvičení je bodově hodnoceno podle náročnosti a rozsahu vykonané práce. Za cvičení označené indexem A získá student 1 kreditní bod.

Kromě povinných praktických cvičení může student vytvořit další, nepovinná

cvičení, např. jiné společné cvičení s KR, KDT, KAT či s posluchači dalších

kateder FAMU. Může také rozšířit svoji oborovou praxi.

Hodnocení výsledku cvičení, předloženého jako nepovinné, je podmíněno dodáním hotového záznamu díla a vypracováním explikace. Cvičení je bodově hodnoceno podle náročnosti a rozsahu vykonané práce. Za cvičení označené indexem A získá student 1 kreditní bod.

Kromě povinných praktických cvičení může student vytvořit další, nepovinná cvičení, např. jiné společné cvičení s KR, KDT, KAT či s posluchači dalších kateder FAMU. Může také rozšířit svoji oborovou praxi.

Hodnocení výsledku cvičení, předloženého jako nepovinné, je podmíněno dodáním hotového záznamu díla a vypracováním explikace. Cvičení je bodově hodnoceno podle náročnosti a rozsahu vykonané práce. Za cvičení označené indexem A získá student 1 kreditní bod.

Kromě povinných praktických cvičení může student vytvořit další, nepovinná

cvičení, např. jiné společné cvičení s KR, KDT, KAT či s posluchači dalších

kateder FAMU. Může také rozšířit svoji oborovou praxi.

Hodnocení výsledku cvičení, předloženého jako nepovinné, je podmíněno dodáním hotového záznamu díla a vypracováním explikace. Cvičení je bodově hodnoceno podle náročnosti a rozsahu vykonané práce. Za cvičení označené indexem A získá student 1 kreditní bod.

Kromě povinných praktických cvičení může student vytvořit další, nepovinná cvičení, např. jiné společné cvičení s KR, KDT, KAT či s posluchači dalších kateder FAMU. Může také rozšířit svoji oborovou praxi.

Hodnocení výsledku cvičení, předloženého jako nepovinné, je podmíněno dodáním hotového záznamu díla a vypracováním explikace. Cvičení je bodově hodnoceno podle náročnosti a rozsahu vykonané práce. Za cvičení označené indexem B získá student 2 kreditní body.

Kromě povinných praktických cvičení může student vytvořit další, nepovinná cvičení, např. jiné společné cvičení s KR, KDT, KAT či s posluchači dalších kateder FAMU. Může také rozšířit svoji oborovou praxi.

Hodnocení výsledku cvičení, předloženého jako nepovinné, je podmíněno dodáním hotového záznamu díla a vypracováním explikace. Cvičení je bodově hodnoceno podle náročnosti a rozsahu vykonané práce. Za cvičení označené indexem B získá student 2 kreditní body.

Kromě povinných praktických cvičení může student vytvořit další, nepovinná cvičení, např. jiné společné cvičení s KR, KDT, KAT či s posluchači dalších kateder FAMU. Může také rozšířit svoji oborovou praxi.

Hodnocení výsledku cvičení, předloženého jako nepovinné, je podmíněno dodáním hotového záznamu díla a vypracováním explikace. Cvičení je bodově hodnoceno podle náročnosti a rozsahu vykonané práce. Za cvičení označené indexem B získá student 2 kreditní body.