308abp- absolventská praktická práce Způsob zakončení: z rozsah: Semestr: L kredity: 12 Poznámka: Anotace

S. Pellman - AN INTRODUCTION TO THE CREATION OF ELECTROACOUSTIC MUSIC

V. Syrový - Technické základy elektroakustické hudby

V. Syrový - Hudební akustika AMU 2003

E.R. Miranda - Computer Sound Synthesis for the Electronic Musician

D. Forro - Svět MIDI

Cílem tohoto předmětu je seznámit posluchače s různými elektronickými možnostmi úpravy akustického signálu z hlediska prostorovosti, výškové a barevné změny a různých

specifických efektových úprav Student se v průběhu semináře dozví o principech a historickém vývoji analogových upravovačů a získá teoretické základy digitální úpravy zvuku.

Sylabus:

1/ Smysl elektronické úpravy zvuku. Historický přehled vývoje zvukových úprav v audio a AV dílech. Analogová zařízení k prostorové a efektové úpravě zvuku, výhody a nevýhody jednotlivých zařízení (pásková zařízení, pružinový a deskový hall).

2/ Možnosti a způsoby stylizace zvuku pomocí analogových přístrojů. Simulace analogových zařízení v moderních digitálních zvukových procesorech (DSP).

3/ Princip digitálních efektových zařízení, parametry zvuku ovládané řídícím algoritmem efektu - časová posloupnost odrazů, dynamický průběh, umístění ve stereu, frekvenční rozssah. 4/ Princip tvorby efektových úprav v časovém rozměru. Delay (zpoždění) a feedback (zpětná vazba) v algoritmech Echo, Hall, Rezonátor, Chorus a Flanger. Problematika nejednotnosti v terminologii užívané různými výrobci zvukových procesorů.

5/ Základní parametry efektu Reverb - možnosti ovlivnění výsledného prostorového obrazu (Reverb time, Predelay, Diffusion, Liveness atd.)

6/ Úpravy zvuku v časovém a dynamickém parametru. Parametry efektu Gate - Treshold, Glide, Hold, Release... Užití Gate samostatně a v kombinaci s jinými efektovými úpravami.

7/ Stylizace zvuku pomocí úprav v časovém a dynamickém parametru - praktické seznámení s možnostmi simulace prostoru. Nastavování parametrů digitálních efektových zařízení (DSP, plugins).

8/ Efektové úpravy ve výškovém rozměru - Pitch, Detune, Harmonizer, Vocoder atd. Praktické využití výškové úpravy zvuku - Dopplerův jev, stylizace řeči apod.

9/ Užití LFO jako samostatného efektu (frekvenční a amplitudové vibrato) a jako součásti jiných efektových algoritmů.

10/ Některé typy modulací ( amplitudová, křížová, FM ), principy a možnosti pro efektovou úpravu zvuku (Leslie, Flanger, Phaser atd).

11/ Parametr barvy zvuku, možnosti a užití equaliz

Studijní materiály:

V. Syrový - Malý slovník základních pojmů hudební akustiky a hudební elektroniky

S. De Furia, J. Scacciaferro - THE MIDI RESOURCE BOOK

J. Watkinson - THE ART OF DIGITAL AUDIO

D. Forró - Počítače a hudba
308EUZ2- Elektronická úprava zvuku 2

Způsob zakončení: KZ

Rozsah: 2/T

Semestr: L

Kredity: 1

Poznámka:

Anotace:

Posluchači si v seminární práci prakticky ověří tvůrčí možnosti úprav zvukových objektů (ruch, atmosféra, hudba, mluvené slovo). Součástí semináře je praktické seznámení s technikou samplování zvuku a možnostmi jejího tvůrčího využití v AV dílech a realizace vlastní představy stylizace zvukového materiálu a zhodnocení dosaženého výsledku.

1/ Problematika samplování různých zvukových zdrojů - hudební nástroj, ruchový objekt, atmosféra, mluvené a zpívané slovo.

2/ Looping v elementech Amplitude Envelope. Finalizace samplovaných zvukových vzorků a jejich přenos pomocí SDS a SCSI (AIFF,WAV).

3/ Praktické cvičení v rámci semináře - vytvořit pomocí několika samplovaných tlesknutí stylizovaný potlesk (několik variant - slabší v malém sále, silný ve velkém sále).

4/ Principy řízení parametrů digitálních efektových přístrojů (DSP) - manuální, pomocí MIDI, pomocí některých parametrů vstupního signálu.

5/ Tvorba vlastních algoritmů efektů a jejich ukládání do efektových bank.

6/ Komprese, limitace, expanze dynamiky zvuku. Princip technické realizace, význam, historie, možnosti uplatnění pro různé kategorie zvuku.

7/ Vhodnost a nevhodnost použití komprese a expanze dynamiky.

8/ Příklady a praktické ověření komprese a expanze - vícepásmová úprava, různé kompresní poměry.

9/ Možnosti a způsoby odstranění (omezení) rušivých zvuků ze zvukového záznamu. Lupání, šum, brum apod.

10/ Počítačové pluginy - Declicker, Denoiser a další. Vhodnost a míra destrukrivních zásahů do nahrávky.

11/ Prostorovost zvukové nahrávky, stereobáze - možnosti tvůrčích zásahů (změna šířky stereobáze, umístění zvukových objektů uvnitř a vně stereobáze apod.

12/ Vzdalování a přibližování zvukového zdroje. Praktické ověření možností pohybu zvukového zdroje v prostoru - vlevo/vpravo, daleko/blízko.

13/ Praktické cvičení v rámci semináře - pomocí několika samplovaných kroků vytvořit stylizovaný zvuk chůze (několik variant - kroky v plenéru, v chodbě, pochod vojáků).

Využít znalostí o prostorových úpravách zvuku - hall, equalizace, pitch.

Studijní materiály:

V. Syrový - Malý slovník základních pojmů hudební akustiky a hudební elektroniky

S. De Furia, J. Scacciaferro - THE SAMPLING BOOK

S. De Furia, J. Scacciaferro - THE MIDI RESOURCE BOOK

J. Watkinson - THE ART OF DIGITAL AUDIO

D. Forró - Počítače a hudba

Předmět tvoří předpoklad pro výuku dalšího předmětu z akustiky, "Prostorová a stavební akustika" a pro výuku ostatních předmětů oboru -Elektroakustika a ostatní technické předměty a je nutným předpokladem pro tvorbu zvuku. Při výuce je použit nezbytný fyzikální výklad, při zkoušce se vyžadují jen vědomosti pro využití při tvorbě zvuku.

1 fyziologie slyšení

2) fyzikální pojmy

3) teorie slyšení

4) zkreslení zvuku

5) citlivost sluchového orgánu

6) objektivní a subjektivní hodnocení nadprahových hodnot zvuku

7) objektivní a subjektivní hodnocení kmitočtů a tónů

8) maskování signálů

9) adaptace a únava sluchu

10) vlastnosti lidského hlasu

11) lokalizace zvuku

Hodnocení: zkouška

Podmínka atestace: Zodpovězení tří otázek ze čtrnácti, které obdrží studenti při počátku přednášek. Výsledná známka je průměrem hodnocení tří zodpovězených otázek.

Kolmer F.,Kyncl J.: Prostorová akustika-kniha, Praha SNTL l982

Merhaut J.,Kolmer F. a ostatní: Příručka elektroakustiky-kniha, Praha SNTL l964

308FY- Fyzika

Způsob zakončení: ZK

Rozsah: 2/T

Semestr: Z

Kredity: 1

Poznámka:

Anotace:

Seznámit posluchače se základy obecné fyziky, které jsou nutným předpokladem pro pochopení fyzikálních procesů v oblasti elektroakustiky.

1. Kinematika. Popis pohybu bodu, rychlost,zrychlení, vektorový popis pohybu, kruhový pohyb, úhlová rychlost a zrychlení.

2. Dynamika hmotného bodu. Setrvačnost, síla, akce a reakce, práce, výkon, energie.

3. Gravitační pole. Newtonův zákon, Keplerovy zákony, potenciál.

4. Mechanika tuhého tělesa. Skládání sil a jejich rovnováha. Posuvný a otáčivý pohyb. Volná osa. Setrvačník a působení vnějších sil. Ráz dvou těles.

5. Mechanika pružného tělesa. Deformace, pružnost a pevnost. Pružnost v tahu a tlaku. Ohyb, krut.

6. Mechanika kapalin a plynů. Tlak v kapalině, povrchové napětí. Proudění, viskosita. Základní zákony aeromechaniky. Daltonův zákon. Avogadrův zákon. Tlak v ovzduší a měření tlaku. Boyle-Mariotův zákon.

7. Kmitání. Vznik kmitavého pohybu. Kinematika kmitavého pohybu. Energie kmitavého pohybu. Fyzické a matematické kyvadlo. Tlumené kmity. Aperiodický pohyb. Nucené kmity. Resonance. Spojené kmitavé soustavy. Skládání kmitů. Rázy. Rozklad složeného kmitání.

8. Akustika. Vlnění v bodové řadě. Příčné a podélné vlnění. Vlnová rovnice v rovině. Stojaté vlnění.

9. Thermika. Kinetická energie plynů a odvozené vztahy. Stavová rovnice reálných plynů. Stavové změny dokonalých plynů.

10. Optika. Fyzikální a geometrická optika. Elektromagnetická teorie záření.

11. Speciální teorie relativity.

Z. Horák, F. Krupka: Fyzika, SNTL, Praha 1976,1981

Cílem je příprava ke studiu dalších hudebních předmětů a k praktické tvůrčí práci s hudbou v daných profesních specializacích. Studenti se seznámí se základními hudebními pojmy, učí se analyticky chápat jednotlivé komponenty hudby a poznávat jejich konkrétní účin na celkový výraz hudební skladby.

Osnova:

Komponenty hudby a jejich vliv na výraz hudby (melodie, tónový systém, harmonie, rytmus, metrum, tempo, dynamika, témbr, výšková poloha, faktura skladby, artikulace a způsob hry, tektonika, prostorově akustický účin).

2) Notová osnova, klíče, noty, pomlky, posuvky, repetice, da capo.

Předznamenání tónin dur i moll do 4 # a 4 b.

Kvintový kruh.

Tónové systémy. Diatonika, chromatika, tónina (x stupnice) dur a moll, církevní mody, pentatonika, dodekafonie. Mikrointervalové systémy.

Přirozené a temperované ladění. Frekvenční normál 440 Hz ("komorní A"), ladička. Absolutní sluch.

3) Interval, harmonie, souzvuk, akord. Kvintakord a jeho obraty, septakord, nónový akord. Cluster. Konsonance a disonance.

Tónový rozsah, značení oktáv. Druhy intervalů (prima až oktáva).

Struktura kvintakordů: dur, moll, zmenšený, zvětšený. Systém stavby a názvů septakordů, dominant. septakord. Hlavní harmonické funkce: tónika, dominanta, subdominanta.

Generální neboli číslovaný bas (basso continuo).

4) Rytmus, metrum, tempo. Těžká a lehká doba, takt jednoduchý a složený. Metrum pravidelné, střídavé ("mateníky" - např. furiant), metrum nepravidelné. Hudba ametrická = notace bez taktů - s časovou osou. Aleatorika.

Taktovací schémata, dvou-, tří- a čtyřdobého taktu, přípravné gesto. Funkce dirigenta.

Slovní označení tempa (rychlá tempa: př. Allegro, Vivace, Presto; střední: Andante, Moderato; pomalá: Adagio, Lento, Largo...).

Metronom a metronomický údaj. Ritardando, accelerando, koruna. Agogika.

5) Síla, intenzita, hlasitost, amplituda, dynamika.

Hranice slyšení (práh slyšení, hmatový práh, práh bolesti).

Hudební značení dynamických stupňů. Crescendo, decrescendo, sforzato, akcent.

Barva tónu (témbr). Faktory:

1) přirozená řada harmonických tónů (vyjmenovat do desátého),

2) formanty,

3) neharmonické příměsi, přechodové jevy.

Rezonance.

Faktura skladby: monofonní, homofonní, polyfonní, heter

Zenkl, L.: ABC hudební nauky - Supraphon 1986

Bláha, I.: Zvuková dramaturgie AV díla - FAMU 1995 (kapitola Důležité pojmy)308HNL- Hudební nahrávka live

Způsob zakončení: Z

Rozsah:

Semestr: L

Kredity: 1

Poznámka:

Anotace:

Předmět je zaměřen na praktickou přípravu, realizaci a zpracování nahrávky veřejného koncertu (komorního či orchestrálního).

Posluchači jsou seznámeni se strategií mikrofonování, s použitím podpůrných mikrofonů a se způsobem zpracování nahrávky. V průběhu nahrávky koncertu je konfrontován přímý poslech v sále s poslechem nahrávky. Vybranou část nahrávky posluchači zpracují a opatří průvodní explikací. Předmět je uzavřen poslechovým seminářem.

Příprava k profesi sound designera a zvuk. režiséra pro tvůrčí práci s hudbou. Studenti mají zvládnout systematiku třídění hudebních nástrojů, principy tvoření zvuku, seznámit se s běžnými instrumenty, jejich akustickými, technickými a výrazovými specifiky i s typy hudeb. souborů různých žánrů. Mají si též osvojit užívanou odbornou terminologii.

Téma č.1

Základní části hudebního nástroje. Systém třídění nástrojů podle principu tvoření zvuku a podle hudební praxe - skupiny nástrojů symfonického orchestru.

Téma č. 2

1. A E R O F O N Y (nástroje vzduchové)

1a) D ř e v a

Téma č. 3

1b) Ž e s t ě

Téma č. 4

1c) A e r o f o n y v í c e h l a s é

Téma č. 5

1d) P ě v e c k ý h l a s /voce/

Téma č.6

N Á S T R O J E B I C Í

2. M E M B R A N O F O N Y (nástroje blanozvučné)

2a) l a d ě n é

2b) s n e u r č i t o u v ý š k o u z v u k u

Téma č. 7

3. I D I O F O N Y (nástroje samozvučné)

3a) l a d ě n é

3a1) klávesové

3b) s n e u r č i t o u v ý š k o u z v u k u

Téma č. 8

4. C H O R D O F O N Y (nástroje strunné)

4a) s m y k a c í

4a1) smyčcové

4a2) kolové

Téma č. 9

4b) d r n k a c í

4b1) klávesové

4c) ú d e r n é (perkusní)

4c1) klávesové

Téma č. 10

5. E L E K T R O F O N Y (nástroje elektroakustické)

5a) e l e k t r o f o n i c k é

5b) e l e k t r o m e c h a n i c k é

5c) e l e k t r o n i c k é

Téma č. 11

Symfonický orchestr

Partitura. Veřejný orchestrální koncert

Téma č. 12

Pěvecký sbor /coro/

Dechový orchestr, jazzový big band, dixielandová skupina

Komorní soubory

Téma č. 13

Rekapitulace látky, diskuse, pokyny k přípravě ke zkoušce.

Modr, Antonín: Hudební nástroje

Rychlík, Jan: Moderní instrumentace (Panton 1968)

Zamazal, Václav: Hudební nástroje před mikrofonem

Syrový, Václav: Hudební akustika (AMU 2003)

Syrový, Václav: Nauka o varhanách (AMU 2004)

Malá encyklopedie hudby (Supraphon 1983)

308HNST- Hudební nahrávka studiová

Způsob zakončení: Z

Rozsah:

Semestr: L

Kredity: 1

Poznámka:

Anotace:

Předmět je zaměřen na praktickou přípravu, realizaci a zpracování studiové nahrávky komorního souboru s cílem ověření si vlivu různých mikrofonních technik na výsledný zvuk.

Prakticky jsou demonstrovány základní typy stereofonního příjmu včetně umělé hlavy, technika oddělených mikrofonů, PZM mikrofonů apod. Vybranou část vícestopé nahrávky posluchači zpracují do konečného stereofonního snímku a opatří průvodní explikací. Předmět je uzavřen poslechovým seminářem.

Výuka je speciálně zaměřena k průpravě pro budoucí profesi mistra zvuku či zvukového režiséra. Jejím smyslem není vychovávat výkonné hudebníky, ale sloužit k mnohostrannému rozšiřování hudebních zkušeností a znalostí nejefektivnějším možným způsobem - praktickým stykem s hudebním instrumentem na zadaných interpretačních úkolech.

Předmět má statut individuálního studia, každému studentovi je stanoven individuální plán s cílem rozvinout jeho hudební schopnosti a praktické zkušenosti podle jeho dosavadní úrovně. O pedagogické vedení lze požádat členy katedry (prof. Bláha, Mgr. Kopecký). Je však možné studovat i pod vedením mimoškolního lektora, kterého si student vybere a katedra schválí.

Před začátkem semestru je posluchači stanoven rámcový plán práce. Konkrétním cílem výuky může být kupříkladu:

a) Poznání techniky a specifik hry na hudební nástroje různých typů. Po dohodě s katedrou si student vybere nástroj, který bude studovat. Může pokračovat ve hře na nástroj, na který již hrál, nebo začít s nástrojem jiným, aby poznal problematiku instrumentů různých druhů. Je nutné, aby každý student zvukové tvorby měl alespoň základní zkušenost s hrou na klávesový nástroj, nejlépe klasický klavír, a to minimálně 1 rok. V průběhu dalšího studia lze instrument změnit.

b) Pochopení stylových rozdílů v interpretaci různých hudebních slohů a žánrů (baroko, klasicismus, romantismus, impresionismus..., jazz, folklór...).

c) Zvládnutí notového zápisu: čtení v houslovém i basovém klíči, znalost hudebního značení.

d) Zvládnutí výrazových prostředků interpretace: tvorba tónu, druhy artikulace, modelování melodické fráze, užití agogiky, dynamické a barevné nuance, funkční uplatnění vibrata, odlišení významově dominantní melodické linie od doprovodu ... Cvičení správné intonace.

e) Poznávání skladebné struktury díla, hudební logiky, celkové formy i jednotlivých komponent hudby: např. analýza tónového systému, harmonických struktur, melodicko-harmonických vztahů (průtah, průchod, anticipace, prodleva), motivických souvislostí, metricko-rytmických principů (těžká a lehká doba, synkopa) atd.

f) Seznámení s problémy souborové hry, s problémy hudebníka před mikrofonem aj.

Katedra vlastní několik nástrojů, které může posluchačům zapůjčit. Pokud student nemá možnost cvičit na klavír jinde, může využít učebny č.5.

Podle individuálního plánu výuky je k interpretaci zadávána vhodná, technicky zvládnutelná hudební literatura různých historických epoch a žánrových stylů.

Výuka je speciálně zaměřena k průpravě pro budoucí profesi mistra zvuku či zvukového režiséra. Jejím smyslem není vychovávat výkonné hudebníky, ale sloužit k mnohostrannému rozšiřování hudebních zkušeností a znalostí nejefektivnějším možným způsobem - praktickým stykem s hudebním instrumentem na zadaných interpretačních úkolech.

Předmět má statut individuálního studia, každému studentovi je stanoven individuální plán s cílem rozvinout jeho hudební schopnosti a praktické zkušenosti podle jeho dosavadní úrovně. O pedagogické vedení lze požádat členy katedry (prof. Bláha, Mgr. Kopecký). Je však možné studovat i pod vedením mimoškolního lektora, kterého si student vybere a katedra schválí.

Před začátkem semestru je posluchači stanoven rámcový plán práce. Konkrétním cílem výuky může být kupříkladu:

a) Poznání techniky a specifik hry na hudební nástroje různých typů. Po dohodě s katedrou si student vybere nástroj, který bude studovat. Může pokračovat ve hře na nástroj, na který již hrál, nebo začít s nástrojem jiným, aby poznal problematiku instrumentů různých druhů. Je nutné, aby každý student zvukové tvorby měl alespoň základní zkušenost s hrou na klávesový nástroj, nejlépe klasický klavír, a to minimálně 1 rok. V průběhu dalšího studia lze instrument změnit.

b) Pochopení stylových rozdílů v interpretaci různých hudebních slohů a žánrů (baroko, klasicismus, romantismus, impresionismus..., jazz, folklór...).

c) Zvládnutí notového zápisu: čtení v houslovém i basovém klíči, znalost hudebního značení.

d) Zvládnutí výrazových prostředků interpretace: tvorba tónu, druhy artikulace, modelování melodické fráze, užití agogiky, dynamické a barevné nuance, funkční uplatnění vibrata, odlišení významově dominantní melodické linie od doprovodu ... Cvičení správné intonace.

e) Poznávání skladebné struktury díla, hudební logiky, celkové formy i jednotlivých komponent hudby: např. analýza tónového systému, harmonických struktur, melodicko-harmonických vztahů (průtah, průchod, anticipace, prodleva), motivických souvislostí, metricko-rytmických principů (těžká a lehká doba, synkopa) atd.

f) Seznámení s problémy souborové hry, s problémy hudebníka před mikrofonem aj.

Katedra vlastní několik nástrojů, které může posluchačům zapůjčit. Pokud student nemá možnost cvičit na klavír jinde, může využít učebny č.5.

Podle individuálního plánu výuky je k interpretaci zadávána vhodná, technicky zvládnutelná hudební literatura různých historických epoch a žánrových stylů.

Výuka je speciálně zaměřena k průpravě pro budoucí profesi mistra zvuku či zvukového režiséra. Jejím smyslem není vychovávat výkonné hudebníky, ale sloužit k mnohostrannému rozšiřování hudebních zkušeností a znalostí nejefektivnějším možným způsobem - praktickým stykem s hudebním instrumentem na zadaných interpretačních úkolech.

Předmět má statut individuálního studia, každému studentovi je stanoven individuální plán s cílem rozvinout jeho hudební schopnosti a praktické zkušenosti podle jeho dosavadní úrovně. O pedagogické vedení lze požádat členy katedry (prof. Bláha, Mgr. Kopecký). Je však možné studovat i pod vedením mimoškolního lektora, kterého si student vybere a katedra schválí.

Před začátkem semestru je posluchači stanoven rámcový plán práce. Konkrétním cílem výuky může být kupříkladu:

a) Poznání techniky a specifik hry na hudební nástroje různých typů. Po dohodě s katedrou si student vybere nástroj, který bude studovat. Může pokračovat ve hře na nástroj, na který již hrál, nebo začít s nástrojem jiným, aby poznal problematiku instrumentů různých druhů. Je nutné, aby každý student zvukové tvorby měl alespoň základní zkušenost s hrou na klávesový nástroj, nejlépe klasický klavír, a to minimálně 1 rok. V průběhu dalšího studia lze instrument změnit.

b) Pochopení stylových rozdílů v interpretaci různých hudebních slohů a žánrů (baroko, klasicismus, romantismus, impresionismus..., jazz, folklór...).

c) Zvládnutí notového zápisu: čtení v houslovém i basovém klíči, znalost hudebního značení.

d) Zvládnutí výrazových prostředků interpretace: tvorba tónu, druhy artikulace, modelování melodické fráze, užití agogiky, dynamické a barevné nuance, funkční uplatnění vibrata, odlišení významově dominantní melodické linie od doprovodu .Cvičení správné intonace.

e) Poznávání skladebné struktury díla, hudební logiky, celkové formy i jednotlivých komponent hudby: např. analýza tónového systému, harmonických struktur, melodicko-harmonických vztahů (průtah, průchod, anticipace, prodleva), motivických souvislostí, metricko-rytmických principů (těžká a lehká doba, synkopa) atd.

f) Seznámení s problémy souborové hry, s problémy hudebníka před mikrofonem aj.

Katedra vlastní několik nástrojů, které může posluchačům zapůjčit. Pokud student nemá možnost cvičit na klavír jinde, může využít učebny č.5.