2. Historie prvního stálého kina ve Valašském Meziříčí
Podobně, jako v celé společnosti, i na Valašsku rostl v 19. a 20. století počet nejrůznějších sdružení, velmi často s vlasteneckým programem. Ve městech vznikaly čtenářské, vzdělávací nebo dobročinné spolky. Ve Valašském Meziříčí působil v druhé polovině 19. století německý čtenářský spolek Casino, který byl založen v roce 1853. O osm let později vznikl první český čtenářský spolek Beseda. Do roku 1900 vzniklo ve Valašském Meziříčí kolem čtyřiceti spolků různého zaměření [Kment, 2008: 4-5].
Jedním z nejvýznamnějším spolků, působících ve městě, byl Sokol, který byl založen v roce 1863. V tomto roce byl do Valašského Meziříčí jmenován advokát Alois Mikyška, který přijal za koncipienty Josefa Sobotku a Františka Barviče. Jejich příchod, slovy místních novin Lubina, „zčeřil hladinu maloměstského života“.3 Zasloužili se o to, že 28. března 1864 ve Valašském Meziříčí proběhla ustavující schůze sokolské jednoty, která je tak nejstarší jednotou založenou na Moravě [Kment, 2008: 18-19; srov. též Demel, 1994: 9]. Postupně rostl význam i rozsah aktivit tohoto spolku. V roce 1882 se valašskomeziříčští sokolové zúčastnili prvního všesokolského sletu v Praze. V roce 1902 byl založen ženský odbor4 Sokola. Členové a členky se zapojili v roce 1907 do volební kampaně Tomáše Garrigua Masaryka, který byl i díky jejich pomoci zvolen poslancem říšské rady za valašská města [Demel, 1994: 4].5
Dějiny kinematografických projekcí ve Valašském Meziříčí jsou těsně spjaty s dějinami sokolského hnutí ve městě, neboť to byli právě členové Tělocvičné jednoty Sokol, kteří jako první konkurovali kočovným biografům zprovozněním prvního stálého kina z okolních sokolských jednot.6
Jak potvrzuje například úryvek z novin Lubina k šedesátému výročí sokolského divadla v roce 1927, jednou z nejznámějších a nejvýznamnějších kulturních činností TJ Sokol ve Valašském Meziříčí byla činnost divadelní:
To první sokolské divadlo před 60 lety byla jiskřička ve tmě, která později byla rozdmýchána v mohutné světlo, jež rozlilo se daleko z města a zazářilo daleko nad horami celému Valašsku. Koncem minulého století je val.-mez. sokolské divadlo již tak vyspělým kulturním činitelem, že cizí návštěvníci, sjíždějí se sem z celého okolí, zovou je valašským národním divadlem.7
Protože Tělocvičná jednota Sokol neměla dosud své vlastní prostory, hrávalo se divadlo v Hasselmannově pivovaru8 a později také v místnostech Besedy. V roce 1904 koupila jednota hostinec U Kašlíků na Sokolské ulici. Svým dispozičním řešením byla tato budova vhodná pro další fungování TJ Sokol.
V červenci 1909 vypukl v této Sokolovně požár. Vyhořela dvorana s tělocvičnou a spolkovou místností. Zůstala jen stará budova, ve které byl hostinec. Krátce na to bylo rozhodnuto, že na stejném místě bude postaven nový Sokolský dům. Projekt budovy v secesním stylu vypracoval architekt Albert Gruber a nový Sokolský dům byl slavnostně otevřen 11. prosince 1910. Náklady na stavbu Sokolského domu dosáhly 127 906 korun.9
2.1. Raná sokolská kinematografická představení (1912 – 1926)
C. k. místodržitelství v Brně udělilo Tělocvičné jednotě Sokol licenci k provozování kinematografických představení v Sokolském domě 16. února 1912.10 Zástupci TJ Sokol si licenci na rok 1912 zaplatili a vyzvedli 6. dubna. Kino hrálo v nově postaveném Sokolském domě a první představení se konalo 7. dubna 1912. Kvůli představením byl za 1 530 korun zakoupen nový promítací přístroj.11
Šestnáct měsíců po začátku první světové války byla Československá obec sokolská v listopadu 1915 zrušena. Sokolské župy a jednoty však fungovaly dále, neboť to byly samostatné právní subjekty [Waic, 1996: 96-97]. Prostory v Sokolském domě ve Valašském Meziříčí byly v počátcích první světové války využívány pro vojenskou nemocnici, a nebylo tak možné pořádat filmová představení v místech, pro které měla jednota udělenou licenci. Jednota, značně zadlužená kvůli stavbě Sokolského domu, tak přicházela o značnou část svých příjmů. Řešením, navrženým v listopadu 1915 c. k. okresnímu hejtmanství ve Valašském Meziříčí, mělo být promítání v místnostech bývalého Hasselmannova pivovaru v centru města, který stál v místech mezi kostelem Nanebevzetí Panny Marie (dále jen kostel) a Rožnovskou Bečvou.12
Jednota předložila úřadům plány na úpravu sálu Pivovarské restaurace v budově č. 267 a sousedících místností na kinematografické projekce. Z pochopitelných důvodu žádala o co nejrychlejší rozhodnutí. Počítalo se s hledištěm pro 132 až 156 diváků. Jelikož se mělo jednat o provizorní prostory, všechno potřebné zařízení pocházelo ze Sokolského domu: lampy, motor i promítací přístroj drážďanské firmy Ernemann. V protokolu z úředních jednání o přemístění projekcí do sálu Pivovarské restaurace se uvádí, s odvoláním na nařízení č. 191/191213, šestnáct konkrétních podmínek, které musí být splněny – podmínky se týkají například nutnosti připevnění sedadel, vyvěšení zákazů kouření, zabezpečení kamen a osvětlení.14
O žádosti bylo rozhodnuto až v srpnu 1916.15 Tělocvičné jednotě Sokol bylo sice povoleno využít sálu Pivovarské restaurace pro provizorní kinematografické projekce, než ale byla žádost v srpnu 1916 vyřízena, došlo ke zrušení vojenské nemocnice v Sokolském domě.16 V září 1918 požádali zástupci TJ Sokol o obnovení kinematografické licence na původním místě.17
I když nebyly provedeny všechny úřady požadované úpravy, v Pivovarské restauraci se přesto hrálo. Na základě výjimečného povolení úřadů bylo od 31. října do 19. prosince 1915 promítnuto v Pivovarské restauraci celkem 11 filmů. Zisk z těchto představení byl 116 korun.18
V Sokolském domě se po zrušení vojenské nemocnice promítalo až do roku 1928. V roce 1928 bylo postaveno nové sokolské kino, které vzniklo v budově číslo 268 sousedící s Pivovarskou restaurací.
O kinematografických představeních v Sokolském domě občas referovaly místní noviny. Noviny Palacký se například v lednu 1926 pohoršovaly nad hlučným chováním opozdilých návštěvníků kina:
Návštěvníci divadla a kina již několikrát si nám stěžovali, že při minulých představeních mnozí opozdilci na počátku představení nešetrně rušili klid a pozornost obecenstva vrzáním dveří, hlukem a přecházením s místa na místo. [...] Podobnou nepřístojností, která ale může míti vážnější následky, je braní malých dítek k představením.19
Ve stejném měsíci komentovaly noviny Palacký uváděný film Lucerna:
Sokolské kino dávalo minulou neděli po třikrát zfilmované Jiráskovo drama Lucerna, pokaždé při úplně vyprodaném domě. [...] Úbory některých osob se nám nezamlouvaly. Byl to zejména ústroj p. mlynáře, který byl nápodobením úborů anglických nebo amerických. [...] Takový film pozbývá národního rázu i vkusu a stává se nechutným. Jinak zfilmovaný děj Lucerny byl pěkně podán.20
V druhé polovině dvacátých let 20. století bylo kino v Sokolském domě již zavedeným zábavním podnikem. O jeho vznik a provoz ze zasloužily především osobnosti kolem úspěšného ochotnického divadla, například Josef Divoký nebo Jan Hanuš Kosík.21 Další rozvoj kina, jehož význam narůstal, nebyl ale v Sokolském domě z kapacitních důvodů možný.
| 