2.2. Stavba a kolaudace nového kina Bio Sokol (1927 – 1928)
Nové sokolské kino bylo vybudováno blízko centra města, na místě bývalého Hasselmannova pivovaru z roku 1863.22 Areál pivovaru tvořily ve dvacátých letech 20. století celkem čtyři vedle sebe stojící budovy a dlouhý dvůr pokračující k dalším objektům (dnešní ulice Nábřeží). Jeden z účelů, ke kterému budovy v této době sloužily, byla sladovna ovoce.
První budova bývalého pivovaru č. 267 se nacházela na rohu Mostní ulice23 a ulice Nábřeží. Mostní ulice byla nejrušnější cestou ve městě, neboť to byla hlavní spojnice mezi Krásnem nad Bečvou na jedné straně Rožnovské Bečvy a Valašským Meziříčím na straně druhé. Na pohlednici z roku 1921 má dům č. 267 na štítu nápis Restaurace českého akciového pivovaru v Moravské Ostravě [Fabián, 2009: 102]. V dobových dokumentech se uvádí zkrácené pojmenování Pivovarská restaurace. Přízemní sál Pivovarské restaurace sloužil už v minulosti ke kočovným kinematografickým projekcím, sokolským divadelním programům a dalším zábavám.24 Historie kinematografických projekcí za první světové války byla popsána v předcházející kapitole.
Vedlejší budova č. 268, sousedící se západní stěnou Pivovarské restaurace a stojící mezi kostelem a Rožnovskou Bečvou, má na fotografii z roku 1910 nápis Český akciový pivovar [Fabián, 2009: 102]. Právě v ní vzniklo nákladnou rekonstrukcí nové sokolské kino s názvem Bio Sokol.25 Nové místo pro sokolské kino v budově č. 268 bylo zvoleno zřejmě pro výhodnou polohu a také pro fakt, že tři jednotou kupované pivovarské budovy (č. 268 a dvě další č. 578) vlastnil člen předsednictva župy Valašské Františka Palackého František Chrastina.26
Vedle objektu č. 268 stála budova č. 578, která byla původně využívána jako skladiště piva. Čtvrtý objekt shodného čísla sloužil jako dílna na výrobu zvedáků a později jako zámečnictví [Hýbl, 1976: 26].
Tělocvičné jednotě Sokol ve Valašském Meziříčí se podařilo do roku 1921 splatit dluhy vzniklé stavbou Sokolského domu, takže byla dostatečně finančně stabilní před započetím dalšího nákladného projektu. Finanční zotavení souviselo nejen s poválečnou hospodářskou konjunkturou, ale také s tím, že stát vyplatil jednotě náhradu za propůjčení Sokolského domu pro vojenskou nemocnici během první světové války.27 Zároveň se od války ztrojnásobil počet členů valašskomeziříčské jednoty. Na konci roku 1927 měla jednota 574 členů a byla nejpočetnější jednotou župy Valašské Františka Palackého, kterou v té době tvořilo 43 jednot (např. frenštátská, rožnovská nebo vsetínská) a 17 poboček s celkovým počtem 5 842 členů.28 Počet obyvatel Valašského Meziříčí, bez později integrovaných přilehlých obcí, byl v této době kolem 6 300.29
S rostoucím počtem členů valašskomeziříčské jednoty rostlo množství nejrůznějších aktivit, ke kterým byl sál v Sokolském domě, postavený v roce 1910, využíván. V Sokolském domě tak nebyl dostatek místa na tělocvičné aktivity, divadlo, kino a mnohé další akce.30 Sokolské kino zároveň představovalo důležitý zdroj příjmů. Přemístit kino hrající několikrát týdně do vlastních prostor byla nejlepší varianta, která byla umožněna výše zmíněnou dobrou finanční situací TJ Sokol.
2.2.1. Mimořádná valná hromada TJ Sokol
Ve středu 30. března 1927 proběhla mimořádná valná hromada Tělocvičné jednoty Sokol, která schválila stavbu nové budovy kina na místě bývalého pivovaru. O této důležité události referoval i dobový tisk:
Po zahájení hrom. starostou jedn. br. Weingartem [...], přešlo se k debatě o hlavním bodu. Diskuse s počátku nabývala hrozivé tvářnosti a možno říci, že celé jednání bylo hodně propleteno věcmi osobními. Po mnohých věcných a nevěcných (jichž bylo nad průměr) debatách odhlasován 71 hlasem proti 55 hl. návrh kino-odboru na zakoupení středního traktu býv. pivovarských budov o ploše 858 m2 za 150.000 Kč pro zřízení kina. Adaptace a koupi a veškerými ostat. potřebami vyžádá si v nejnižším podání nákladu 533.000 Kč, v nejvyšším 593.000 Kč. Sál nového kina bude při šířce 14·95 m a délce 24·30 m obsahovati 800 sedadel. Promenoir před budovou po celé délce v šířce asi 4 m ústiti bude přímo na silnici. Návrh schválen s dodatk. podmínkami: 1. Správ. výbor a kinoodb. bude dožadovat snížení kup. ceny, 2. vyžádá se dobrozdání znalců, hlavně ze stav. odb. ČOS., 3. schválení úřadů. Nebude -li příznivě vyřízena kterákoliv z těchto podmínek, padá celý návrh.31
Rovněž podle novin Palacký byla situace na valné hromadě bouřlivá, neboť někteří členové jednoty se stavbou kina za daných podmínek nesouhlasili. Hlavním řečníkem těch, kteří koupi a stavbu podporovali, byl Josef Divoký, který mluvil o tom, že Sokolský dům potřebám kina nevyhovuje. V jeho vystoupení zaznělo, že se zvažovalo více variant, kde by mohlo nové kino stát – například Černochův domek naproti pivovaru.32
Autorem plánů na přestavbu bývalého pivovaru byl architekt František Krásný. V přízemí bylo navrženo foyer, šatna, čekárna a byt domovníka. Na konci vstupní chodby byly vpravo schody do prvního patra, kde byl vstup do hlavního sálu, který měl výšku 7 metrů. Na balkon hlavního sálu se vstupovalo z druhého podlaží.33 Přestavbu místností pivovaru prováděl stavitel Alois Sedlář.34 Část nákladů na stavební úpravy měla být pokryta z prodeje dřeva, kterým byly zaplněny prostory bývalého pivovaru.35
V polovině června 1927, v době ukončení sezóny kina v Sokolském domě, sokolové předpokládali, že se již na podzim téhož roku bude hrát v novém kině.36 V srpnu 1927 se posunulo zahájení promítání v nové budově až na prosinec. Důvody, proč se datum otevření nového kina posouvalo, souvisí se sporem s Římsko-katolickým farním úřadem, který nesouhlasil se zřízením kina v těsném sousedství kostela.
2.2.2. Stavba a spor s Římsko-katolickým farním úřadem
Základy sokolské ideologie byly umírněný nacionalismus, parlamentní demokracie, sociální reformátorství a odpor ke klerikalismu. Nepřátelský postoj ke katolické církvi a lidové straně pokračoval po první světové válce i z toho důvodu, že Československá obec sokolská vyčítala katolickému táboru loajalitu k habsburské monarchii [Waic, 1996: 128].
V roce 1908 byla založena katolická tělocvičná organizace Orel, která zvláště na Moravě představovala pro členy Sokola velikou konkurenci [Waic, 1996: 74]. Ve Valašském Meziříčí vznikl Orel v roce 1909 při Spolku katolických tovaryšů a úkolem organizace bylo „naplňovat mladé hochy sebevědomím Čecha a křesťana“ [Kment, 2008: 42].
Ve Valašském Meziříčí, stejně jako v mnoha jiných městech, existovaly podmínky ke vzájemné nevraživosti (dvě obdobné organizace s rozdílnou ideologií působící v jednom městě), která byla reflektována na stránkách novin37 a která měla pravděpodobně vliv i na obstrukce kolem stavby nového kina ze strany Římsko-katolického farního úřadu ve Valašském Meziříčí. Ideologické rozpory obou organizací byly sice v pozadí mnoha neshod, ale vztahy mezi sokoly a katolíky ve městě by se daly nejlépe popsat jako po léta v rodinách pěstovaná „sousedská rivalita“ [Sekerka, 2009: rozhovor]. Vzájemným vztahům neprospělo ani to, že lidovci a legionáři společně neúspěšně žádali v roce 1927 Městské zastupitelstvo ve Valašském Meziříčí, aby podpořilo jejich žádost o kinematografickou licenci, což prakticky předurčilo zamítavé stanovisko Zemské politické správy v Brně k jejich požadavku.38
Tělocvičná jednota Sokol požádala v červnu 1927 Okresní politickou správu ve Valašském Meziříčí o vyslání komise, která by posoudila přestavbu bývalých pivovarských budov.39 Úřední jednání, které mělo prověřit, jestli po provedených úpravách bude kino vyhovovat všem předpisům, se uskutečnilo na konci června 1927.
Jedním z těchto předpisů byla příloha A k nařízení č. 191/1912, ve které byly stanoveny technické, stavební a bezpečnostní požadavky pro provozování biografů.40 Příloha A určovala minimální šířku východů, schodů, chodeb, sedadel a specifikovala povinná protipožární opatření. Výsledek úředního jednání byl takový, že komise neměla námitky pro udělení povolení ke zřízení stálého kina a přenesení kinematografické licence z původního kina v Sokolském domě, pokud bude splněno šestnáct podmínek – většinou ve formě dodatečných konkrétních technických požadavků. Výstupem z úředního jednání byl také popis současného stavu bývalé pivovarské budovy č. 268:
Budova jest zděná z tvrdého materiálu a jest kryta lepenkou. Přízemek obsahuje prostorný sál s klenutým stropem neseným dvěma řadami zděných pilířů. Zdi i klenby jsou dobře zachovány. První patro obsahuje sýpky s trámovými stropy a jest přístupné jednoramenným schodištěm do dvora a zvláštním vchodem ze schodiště sousedního domu č. 267 Augustina Toboláře. [...] Tato budova má býti dle předložených plánů upravena a přestavěna pro účely kina.41
Obecní úřad udělil na základě červnového úředního jednání v červenci 1927 jednotě stavební povolení na přestavbu budovy na kino.42 Proti výsledku úředního jednání ovšem protestoval tentýž měsíc Římsko-katolický farní úřad ve Valašském Meziříčí. Římsko-katolický farní úřad byl ideově propojen s organizací Orel, která, jak již bylo výše zmíněno, neúspěšně žádala Městské zastupitelstvo ve Valašském Meziříčí o podporu své žádosti o kinematografickou licenci. Římsko-katolický farní úřad se ve své stížnosti odvolával na moravský stavební řád, který údajně nebyl při červnovém úředním jednání dodržen. Nejenže byl podle jejich stížnosti Římsko-katolický farní úřad informován o jednání s menším časovým předstihem, než ukládá zákon, ale nebyly také pozvány všechny zainteresované právnické osoby.43
Zemská politická správa v Brně uznala oprávněnost stížnosti Římsko-katolického farního úřadu a zrušila ono problematické úřední jednání z června 1927. Nařídila jeho opakování a konstatovala, že udělením stavebního povolení bez uznání všech námitek překročil obecní úřad ve Valašském Meziříčí své pravomoci.44 Nové úřední jednání proběhlo na konci října 1927. Byly opět stanoveny technické podmínky, které měly být splněny, a upozorňovalo se na skutečnost, že stavební práce kvůli již vydanému stavebnímu povolení začaly.45
Nicméně než Zemská politická správa v Brně rozhodla o původní stížnosti Římsko-katolického úřadu, objevil se druhý problém. Římsko-katolický farní úřad nesouhlasil s vyústěním nouzového východu z kina na pozemek kostela. Dohodu se zástupci církve se povedlo TJ Sokol uzavřít během srpna 1927. Třetí nouzový východ měl mít jiné vyústění, a proto neměl mít Římsko-katolický farní úřad námitky proti udělení stavebního povolení.46 Tato dohoda ale nebyla podle dochovaných záznamů dodržena.
Během opakovaného úředního jednání v říjnu 1927 podal Římsko-katolický farní úřad novou stížnost, a již potřetí tak zdržoval stavební práce. Odvolával se na nařízení č. 191/191247. Podle čtvrtého odstavce paragrafu 6 nebylo dovoleno udělit kinematografickou licenci kinům stojícím v blízkosti kostelů. Jelikož se mělo nové sokolské kino nacházet jen několik metrů od budovy kostela („nebezpečí rušení bohoslužeb, požáru a paniky“), Římsko-katolický farní úřad nesouhlasil s udělením kinematografické licence, což by znemožnilo existenci kina na zvoleném místě.48 Kompromis se začal rýsovat v listopadu 1927. Římsko-katolický farní úřad oznámil, že by se vzdal svých námitek, kdyby byla zazděna velká okna z předsálí, která jsou proti kostelním oknům, a kdyby bylo změněno umístění promítací kabiny.
Další zdržení způsobila nutnost zapracovat všechny připomínky do stavebních plánů. Zemská politická správa v Brně si totiž vyžádala posudek místního oddělení pozemních staveb, který nalezl ve stavebních plánech a výkresech velké množství nesrovnalostí. 49
Všechna výše popsaná zdržení posouvala datum otevření kina. Noviny Palacký v lednu 1928 shrnuly situaci takto: „V novém Sokolském kině, jak se zdá, nebude se tak brzo hrát, jak se předpokládalo. Do cesty postavily se neočekávané překážky, které zahajovací představení značně oddálí.“50
Stavební plány, upravené na žádost Zemské politické správy v Brně, vyhovovaly v únoru 1928 všem předpisům.51 23. února 1928 tak mohlo proběhnout další, v pořadí již třetí, úřední jednání o rekonstrukci objektu č. 268. Práce na novém sokolském kinu byly v té době už zcela dokončeny a zástupci Tělocvičné jednoty Sokol během projednávání požádali o co nejrychlejší přenesení kinematografické licence do nové budovy kina:
Zástupci Těl. Jednoty Sokol [...] prohlašují, že kino zařídí opravdu vzorně, takže se vyrovná i velkým kinům ve velkoměstech, ba v mnohém kina velkoměstská předčí. Z toho důvodu žádají, aby přenesení licence do nového kina bylo za navržených podmínek a docílené dohody povoleno co nejdříve, ježto budova jest již úplně hotova i s vnitřním zařízením. Komise uznává, že kino jest skutečně vzorně zařízeno, vykazuje velký počet vedlejších místností a prostranných chodeb a čekáren a může schválení plně doporučiti.
Součástí protokolu z třetího úředního jednání byla dohoda s Římsko-katolickým farním úřadem a Kostelním konkurenčním výborem, který také zastupoval zájmy katolíků. Za odstoupení od svých námitek vůči stavbě kina požadovali provedení drobných stavebních úprav (např. zvýšení komínu) a omezení projekcí do tří hodin odpoledne v neděli a ve státní svátky.52
Římsko-katolický farní úřad ve Valašském Meziříčí nebyl jediný, kdo nelibě nesl stavbu nového sokolského kina. Dělnická tělocvičná jednota byla po podobném neúspěchu se získáním kinematografické licence jako Orel přinucena ke zřízení kina (prosinec 1928) v přilehlé obci Krhová a ne ve Valašském Meziříčí, jak měla původně v plánu. Zakladatelem a dlouholetým vedoucím kina Elektra v Krhové byl Miroslav Holčák.53 Kino Elektra však nebylo významnou konkurencí, už jen kvůli poloze mimo centrum a mnohem menšímu počtu sedadel (139).54 S legionáři, kteří měli také zájem o provozování kinematografické licence, se Tělocvičná jednota Sokol dohodla na finanční podpoře jejich organizace ze zisku z kina. Dohoda legionářů a sokolů byla možná díky dobrým vztahům, a to i na celostátní úrovni, založené na příbuznosti ideologií [Waic, 1996: 133].
2.2.3. Slavnostní otevření nového kina 1. dubna 1928
19. ledna 1928 získala Tělocvičná jednota Sokol tříletou kinematografickou licenci. Licence byla vydána ještě pro kino v Sokolském domě a po úředním schválení nové provozovny měla být změna místa promítání v licenci již jen vyznačena.55
V kině se začalo hrát téměř přesně rok po schválení záměru koupit budovy bývalého pivovaru a přestavět jednu z nich na nové sokolské kino. Kino s názvem Bio Sokol zahájilo provoz 31. března 1928 promítnutím filmů Její princ a Cirkus Renz.56
Slavnostní otevření proběhlo v neděli 1. dubna 1928 a zúčastnili se ho zástupci úřadů, korporací i tisku. Starosta Sokola J. Weingart v zahajovacím proslovu hovořil o vzniku myšlenky vybudovat nové sokolské kino ve středu města a zmínil také problémy s Římsko-katolickým farním úřadem, který stavbu ohrožoval. Za doprovodu vojenské hudby pod vedením dirigenta Františka Rylicha byl promítnut český film Dům ztraceného štěstí. Celkové náklady na vybudování kina byly tři čtvrtě milionu korun a noviny Lubina dále informovaly:
Sál i chodby jsou prostorné, šatna (zase!) nedokonalá a jako jediná nestačící. Pochyben je též prodej lístků se svým nepraktickým okénkem. Jinak všechno překvapuje velikostí a bude záležet na pov. činitelích, aby překvapovali i velikým programem a ne bezcennými braky, jimiž mez. obecenstvo bylo, až na vzácné výjimky, překvapováno celou řadu let.57
Žádost o kolaudaci kina odeslala Tělocvičná jednota Sokol v březnu 1928.58 Kolaudace kina se ale z neznámých důvodů uskutečnila až 8. listopadu 1928. Při kolaudaci byla nalezena jen drobná pochybení a závěrečné stanovisko doporučovalo udělit kinu povolení k užívání.59
Zemský úřad v Brně60 udělil novému kinu Bio Sokol 28. března 1929 „povolení k používání provozovny, postavené v domě číslo 268 ve Valašském Meziříčí, pro provozování kinematografické licence“. Sál měl rozměry 23,5 na 15 metrů a výšku 7 metrů.61 Kino mohlo navštívit až 746 diváků. K sezení dole v sále bylo k dispozici 568 a na balkóně 178 míst.62
|
