|
Bilingvní slovníky Slovník, jeho cíle a typy
|
| bet | 15/19 | | Sana | 07.04.2017 | | Hajmi | 72.3 Kb. | | #3477 |
3. Korpusová lexikografie
Nicméně poznatky korpusové lingvistiky a lexikografie mají nemenší význam pro dnešní zpracování slovníku než poznatky obecně a kontrastivně lingvistické. Základní pozitivní zkušenost ukazuje (Dickens, Picchi), že z paralelního korpusu lze získat až dvakrát více ekvivalentů, které do něj vložili zkušení překladatelé, než ze standardních slovníků. Introspekcí uživatele lze z nich jistě vybrat významnou část, především z hlediska ustálenosti, a obohatit stávající repertoár ekvivalentů ve slovnících tradičních (profesionální překladatel má v hlavě obvykle svůj vlastní repertoár ekvivalentů a do knihy se dívá málokdy, srov. Dickens). K negativní zkušenosti patří mj. to, že vzhledem k uznávané pravdě, že každý překlad jistým způsobem originál pokřivuje, nemusejí být nabízené ekvivalenty bez problémů. Dobrým lékem tu je však statistika a vysoká frekvence výskytu: ta obvykle pokřivené kandidáty ekvivalence vyloučí; to opět mluví pro potřebu co největších korpusů. Závažným problémem paralelních korpusů však zůstává mluvený jazyk. Vzhledem k prostému faktu, že skutečně mluvené texty se zpravidla nepřekládají, nebude paralelní korpus tento textový typ zpravidla mít.
Aligners ("zarovnávací programy"), obvykle založené stochasticky, vyhledají v obou paralelních textech hranice vět (včetně označení alternativ tam, kde počet vět si nekoresponduje) a k vybranému tvaru v jednom textu odhadnou v odpovídající větě kandidáta na ekvivalent. Kontrolou kontextu uživatel ověří správnost a opakovaným vyhledáním zjišťuje frekvenci a potvrzení, zda si nalezený vztah obou jazyků odpovídá i opakovaně. Vzhledem ke způsobu práce, založeném na prohlížení kontextu, je podstatné přitom to, že se tak zároveň nabízí i typické kolokace, informace o gramatickém a jiném užití apod., které lze zároveň pro tvorbu slovníku využít. Pokud je v počítači zároveň zapojený (v dalším okně) ke konzultaci tradiční slovník, lze porovnávat a korigovat své výsledky i vzhledem k tradiční lexikografii.
V posledních letech se oprávněně však množí na adresu tradiční lexikografie velmi kritické hlasy. P. Hanks z Oxford University Press (Hanks) už přímo ironicky a ostře říká "Lexikografové jsou mistři na neopodstatněná tvrzení" a vedle důrazné rady opírat se o korpus pak se znovu vrací k problematické praxi ostrého lišení významů, resp. ekvivalentů pro jediný lexém. Korpusové poznání ho a další vede ke střízlivosti a zdrženlivosti v tom smyslu, že ostré hranice mezi významy jsou, oproti jejich obrázku ve slovnících, velmi řídké, že většinou jde o kontinuum kombinatorických možností lexému, kde přechody mezi "významy" jsou povlovné. Zdá se tedy zřejmě výhodnější takovou praxi silně omezit a spíše se soustředit na hledání (proto)typického užití a významu a tedy i typických norem úzu. Je pochopitelné, že v jazyce existuje ovšem i užití netypické, kreativní apod., ale jak ho mapovat, by bylo téma na jinou diskuzi. Úzus a frekvence nám tedy ukazují přirozenou prioritu věcí.
|
| |
