3 Překladatelský proces
„Překládání je sdělování. Přesně řečeno, překladatel dešifruje sdělení, které je obsaženo v textu původního autora, a přeformulovává (zašifrovává) je do svého jazyka. Sdělení v překladovém textu obsažené pak dešifrovává čtenář překladu. Tím vzniká dvojčlenný komunikační řetěz, který můžeme znázornit takto:“ (Levý 2012, s. 42)
(Levý 2012, s. 42)
Autor O. Man (1977) ve svém příspěvku s názvem „Problémy funkční ekvivalence v překladu“ definuje překlad následujícím způsobem:
„Překladem rozumíme specifickou transformaci slovesného díla z jednoho jazyka ve slovesné dílo v druhém jazyce, vyjádřenou příslušnými jazykovými prostředky tak, aby byla zachována obsahová (významová), estetická, stylistická aj. hodnota originálu, tzn. jeho funkčnost.“ (Man 1977, s. 3)
Významný ruský lingvista L. S. Barchudarov (1975) zabývající se problematikou překladu a překladových transformací definoval ve své publikaci s názvem Jazyk i perevod termín překlad následujícím způsobem:
„Перевод как сам процесс понимается нами в чисто лингвистическом смысле, то есть, как определенного вида языковое, точнее, межъязыковое преобразование или трансформация текста на одном языке в текст на другом языке.“ (Бархударов 1975, с. 6)
Zjednodušeně lze všechny 3 fáze překladatelovy práce definované J. Levým (2012) shrnout do následující formulace:
„Tlumočník přijímá sdělení produkované vysílatelem (adresantem) ve výchozím jazyce (výchozím kódu) a dekódováním dospívá k jeho obsahu. Po kódování výrazovými prostředky cílového jazyka následuje reprodukce sdělení v cílovém jazyce (kódu cílového textu), které je určeno adresátovi (příjemci informace).“ (Machalová, Vysloužilová 2011, s. 8)
Přitom výchozím jazykem se rozumí jazyk, v němž se nachází text originálu, a cílovým jazykem naopak jazyk, v němž se nachází text překladu. (Machalová, Vysloužilová 2011)
|
