1.5 Využití laserů v ostatních odvětvích
Jak jsme uvedli již v předchozí kapitole, tak laserový paprsek je nepostradatelným pomocníkem nejen v oblasti strojírenství, ale také v dalších odvětvích, mezi něž patří například geodézie, stavební průmysl, medicína, astronomie, geofyzika, ekologie, meteorologie, jaderná fyzika, vojenský průmysl a elektronika. Mnoha uznávanými vědci je objev laserového paprsku považován za jeden z nejvýznamnějších, ne-li nejvýznamnější objev 20. století. Významu vynálezu laserového paprsku a laseru je také přímo úměrné množství udělených Nobelových cen v souvislosti s tímto objevem. (Kusala 2004)
Geodézie a stavební průmysl
Minimální rozbíhavosti laserového paprsku se využívá především v geodézii a stavebním průmyslu za účelem zaměřování a vytyčování libovolných objektů. Ve stavebním průmyslu funguje na principu laserového paprsku například laserová vodováha nebo přímočará pilka. V geodézii se za pomoci laserového paprsku měří pozemské vzdálenosti. Tato zařízení měří dobu mezi vysláním a přijetím světelného impulzu a na základě naměřeného údaje určují vzdálenost, závisející na délce časového intervalu. (Kusala 2004)
Medicína
Laserový paprsek se dnes využívá téměř ve všech oblastech zdravotnictví. Zvláště významnou roli hrají lasery v obecné i specializované chirurgii, kde mohou lékaři s jejich pomocí provádět velmi přesné řezy bez poškození okolní tkáně. S vynálezem optických vláken je dnes možné vést laserový paprsek a provádět operace uvnitř orgánů. Velká výhoda laseru spočívá v tom, že při řezu tkáně dochází zároveň k její koagulaci, což znamená, že teplo vyvolané laserovým zářením uzavře konce cév a rána ve srovnání s mechanickým řezem mnohem méně krvácí. V očním lékařství se za pomoci excimerových laserů odstraňuje zelený zákal, léčí postižení sítnice a provádí operace očních vad (krátkozrakost, dalekozrakost). V případě očních vad laser upraví zakřivení rohovky tak, že ve většině případů dojde k úplnému odstranění oční vady. V dermatologii se lasery využívají nejen k vyhlazování jizev, ale také k odstraňování nežádoucích tkání (mateřská znaménka, bradavice). V současné době se začínají lasery uplatňovat také ve stomatologii, angioplastice, gynekologii, onkologii a traumatologii. (Kusala 2004)
Holografie
Za pomoci laserů je možné vytvářet hologramy, což jsou trojrozměrné obrazy. Jedná se o obrazy, které se při pohledu z různých úhlů mění. Hologramy se využívají především v oblasti ochrany a jejich napodobení nebo padělání je prakticky nemožné. S hologramy se setkáváme na eurobankovkách, v občanských průkazech, na identifikačních kartách nebo na obalech počítačových softwarů. (Kusala 2004)
Astronomie
Lasery nacházejí široké uplatnění také v oblasti astronomie. S pomocí laserového paprsku je možné měřit vzdálenosti vesmírných těles s přesností několika centimetrů. Laserové měření se uplatňuje při studiu zemětřesení, určování drah družic nebo při měření pohybu litosférických desek. (Kusala 2004)
Meteorologie
V meteorologii se laserové radary (LIDARY) využívají především za účelem měření znečištění ovzduší. Laserový paprsek se od částic v ovzduší částečně odráží a částečně rozptyluje. Ve výsledku je na základě měření LIDARU možné zjistit směr pohybu a rozložení částic v ovzduší, proudění vzduchu, výšku oblačnosti nebo turbulence v atmosféře. Kosmické sondy fungují na podobném principu a byly velkým přínosem při výzkumu atmosfér na cizích vesmírných tělesech. (Kusala 2004)
Jaderná fyzika
Silné výboje laserového záření, které dokáže vytvářet neodymový laser, se využívají při nastartování termonukleární neboli jaderné reakce. Na principu laserového paprsku fungují také atomové hodiny, využívané v astronomii nebo při satelitní navigaci. (Kusala 2004)
Vojenský průmysl
Lasery se ve vojenském průmyslu využívají nejen jako značkovače na ručních zbraních, s jejichž pomocí je možné označit místo zásahu, ale také jako dálkoměry, schopné přesně zaměřit a určit vzdálenost místa dopadu rakety nebo střely. Za pomoci laserových zaměřovačů se navádějí letecké raketové střely nebo také mezikontinentální balistické rakety. (Kusala 2004)
Spotřební elektronika
Laserový paprsek je součástí následující elektroniky: laserová kopírka a tiskárna, CD a DVD přehrávač, laserové ukazovátko nebo čtečka čárových kódů. (Kusala 2004)
2 Charakteristika odborného stylu
„Styl odborný, který bývá také označován jako vědecký nebo naučný, patří mezi základní objektivní styly spisovného jazyka. K odborné stylové oblasti náleží všechny komunikáty odborného zaměření se základní funkcí odborně sdělnou a vzdělávací. Podle cíle zaměření a specifických funkcí dalších mohou mít všechny odborné komunikáty buď ráz vědecký, tj. ryze teoretický, nebo mohou mít charakter populárně odborný, popularizační, popř. učební nebo praktický. Ke stylové oblasti odborné se úzce přimykají také komunikáty sféry administrativní a jednací.“ (Minářová 2009, s. 49)
Autor J. Hubáček (1985) člení odborné projevy celkem do 3 základních skupin: teoretické (vědecké), praktické (pracovní) a populárně odborné (popularizační).
Stylová oblast teoretická (vědecká) obsahuje projevy podávající teorii jednotlivých vědních oborů co nejpřesněji, objektivně, výstižně a jednoznačně. (Hubáček 1985)
Stylová oblast praktická (pracovní) zahrnuje projevy uvádějící teoretické poznatky vědních disciplín do praxe. Pro tyto projevy je charakteristická věcnost, zřetelnost, stručnost a přehlednost. Do této stylové oblasti spadá také styl administrativně právní (úřední) a obchodní (hospodářský). (Hubáček 1985)
Stylová oblast populárně odborná (popularizační) si klade za cíl realizovat projevy popularizující vědecké poznatky. Popularizační stylová oblast nachází své uplatnění především v populárně odborných časopisech. (Hubáček 1985)
2.1 Stylová vrstva odborná
Podle autorky E. Minářové (2009) je hlavním cílem odborného stylu především snaha o dosažení co největší možné míry přesnosti a jednoznačnosti sdělení. Odborný styl upřednostňuje stylově neutrální, nepříznakové a knižní varianty před hovorovými a od ostatních základních funkčních stylů se odlišuje především v rovině lexikální a částečně v oblasti syntaxe. Pro odbornou stylovou vrstvu jsou podle E. Minářové (2009) charakteristické následující jazykové prostředky a jevy:
Termíny neboli odborné názvy
Především za pomoci termínů může být dosaženo patřičné významové jednoznačnosti a přesnosti, proto také dochází v odborném textu k jejich častému opakování. Rozmanitost a variabilita vyjadřování není v odborném stylu žádoucí, jelikož je kladen požadavek na absolutní přesnost a jednoznačnost. (Minářová 2009)
S termíny blízce souvisí také proces, který se nazývá determinologizace odborné slovní zásoby. Jedná se o proces takzvaného zobecňování termínů. V odborném stylu to v praxi znamená, že termíny začínají pronikat ze své původní stylové sféry také do dalších stylových sfér. Jako příklad můžeme uvést termín spektrum, který byl původně součástí výhradně fyzikální terminologie a označoval uspořádání složeného záření podle vlnových délek. Dnes se tento termín začíná poměrně často objevovat také v publicistické stylové sféře a označuje mnoho, množství, řada. (Minářová 2009)
Jazykové vyjádření multiverbizované
Pro odbornou stylovou vrstvu jsou typická multiverbizovaná vyjádření, která vznikají na základě spojení významově oslabeného slovesa nebo slovesa obecnějšího významu se závislým podstatným jménem, které má konkretizující význam. Tento jazykový jev se v odborném stylu vyskytuje stále častěji, i přestože je čeština schopna nabídnout přímo odpovídající plnovýznamové sloveso. Časté užívání multiverbizace v odborném stylu je odůvodněno posílením jmenného rázu odborného vyjádřování. Jako příklad můžeme uvést velké množství rozložených vazeb slovesně jmenných: provést výzkum – prozkoumat, provést rozbor – rozebrat, vykázat zhoršení – zhoršit, provést analýzu – analyzovat, podat důkaz – dokázat, projevit souhlas – souhlasit. (Minářová 2009)
Nevlastní (nepůvodní) předložky
Odborný styl se také vyznačuje ustálenými předložkovými spojeními. Tato spojení se označují jako nevlastní předložky neboli nepůvodní předložky. Součástí odborné stylové vrstvy se stávají proto, že napomáhají sevřenosti větné vazby a vnášejí do odborného textu knižní ráz. Jedná se o předložky, kterými jsou například za účelem, v souvislosti, v důsledku, v protikladu, nebo také v zájmu, v duchu, v souladu, které jsou spíše publicisticky stylově příznačné. (Minářová 2009)
Pasivum (trpný rod)
V českém jazyce rozlišujeme celkem dva druhy pasiv: pasivum opisné (bylo dojednáno) a pasivum zvratné (dojednalo se). Pro odborný styl jsou charakteristická především pasiva opisná (složená) s příznakem knižnosti. Pasiva se využívají v odborném stylu především v případech, kdy není nutné konkretizovat skutečného původce děje, nebo když není původce děje znám nebo uveden. (Minářová 2009)
Sevřenost a těsnost syntaktické stavby
Pro odborné texty je typická široce rozvětvená syntaktická stavba, která se vyznačuje dokonalou propracovaností. U vět a souvětí převládají těsná a sevřená spojení, jelikož je nutné vyjádřit složitost předávaných myšlenek a především příčinné, důvodové a účelové závislostní vztahy. Tento jev se nazývá skladební (syntaktická) zhuštěnost neboli kondenzovanost a označuje kompaktní syntaktickou stavbu. V odborném stylu je sevřenosti dosahováno především prostřednictvím polovětných vazeb (konstrukcí) přechodníkových, přívlastkových a přístavkových. (Minářová 2009)
• Polovětné konstrukce přechodníkové se začínají z funkčních stylů spisovného jazyka pomalu vytrácet a stylem, kde se ještě v menší míře uplatňují, je právě odborný, ve větší míře než v odborném stylu jsou také zastoupeny v uměleckém stylu. Přechodníkové vazby vyjadřují doprovodný děj k ději přísudkového slovesa. Pomocí přechodníků je možné vyjádřit myšlenkové sepětí obou dějů najednou. Příklad: „Mohl by probírat celý text, narážeje krok za krokem na prvky spisovatelova subjektivního stylu.“ (Minářová 2009, s. 50)
• Polovětné konstrukce přívlastkové jsou vazby se slovesnými přídavnými jmény zakončenými na -ící, -oucí, -ený, -tý a méně frekventovaná slovesná přídavná jména zakončená na -lý. Přívlastkové konstrukce jsou jedním z nejběžnějších a nejpoužívanějších způsobů, jak dosáhnout kondenzace syntaktické stavby, proto jsou také v odborném stylu užívány mnohem častěji než vedlejší věty. Příklad: „Stylem chápeme výběr a uspořádání výrazových prostředků zohledňující působení stylotvorných faktorů.“ (Minářová 2009, s. 51)
• Pomocí polovětných konstrukcí přístavkových je v odborném stylu dosahováno posílení jmenného rázu odborných textů. Tohoto jevu je dosaženo na základě vazby s volně připojeným přívlastkem, vyjádřeným substantivem. Příklad: „Jazyková dorozumívání, verbální komunikace, není vlastně jako celek předmětem jedné speciální vědy.“ Důvodem k užívání polovětných přístavkových konstrukcí je snaha podat bližší vysvětlení a upřesnění sdělení nebo snaha o zařazení jména s užším významem do širších souvislostí. Přístavky jsou nástrojem pro upřesnění vyjadřování, v popularizační oblasti čtenáři lépe přibližují odbornou tematiku. (Minářová 2009, s. 51)
|
