2.2 Stylové normy odborného vyjadřování
Podle E. Minářové (2009) je základem stylové normy odborného stylu především potřeba respektovat specifickou odbornost, objektivní přístup ke sdělovanému, významovou jednoznačnost, přesnost a racionálnost sdělení. Psaná podoba odborného stylu musí být vyjádřena výhradně spisovným jazykem. Důraz je kladen na intelektualizaci vyjadřování, což znamená maximální dokonalost ve stylizaci a kompozici a přizpůsobení všech jazykových prostředků funkci odborně sdělné. Pro odborný text jsou charakteristické knižní prvky, na druhou stranu emocionální a expresivní prvky jsou normami odborného vyjadřování striktně vyloučeny. U mluvených textů jsou normy poněkud volnější, ale patřičná spisovnost jazyka se vždy odvíjí v závislosti na komunikačním prostředí a situaci. Při pracovních projevech se v závislosti na posluchačích mohou objevovat také prvky profesionální a slangové. (Minářová 2009)
2.3 Kompozice odborného textu
V publikaci s názvem Stylistika češtiny E. Minářové (2009) rozlišujeme u odborného textu horizontální a vertikální členění. Pod pojmem horizontální členění si můžeme představit členění textu na úvod (eventuálně předmluva), stať a závěr (eventuálně doslov). Odborné texty by měly být členěny do odstavců a v případě delších textů také rozděleny na kapitoly z důvodu vyšší přehlednosti odborné problematiky. (Minářová 2009)
Pojem vertikální členění odborného textu se pojí s termínem kohéznost neboli soudružnost textu. Koheze je dosaženo především prostřednictvím odkazů na předchozí text, někdy také na následující sdělení. Pro odborný text jsou charakteristické odkazy do poznámek a vysvětlivek, k obrázkům, přehledům a grafům, odvolání se na původní nebo citovanou literaturu. Konkrétně systém poznámek je specifickým znakem vertikálního členění odborného textu. V souvislosti s odborným stylem je také nutné dodržet náležitou grafickou formu textu, to znamená jednotnou velikost a typ písma, nebo například vhodné rozvržení textu na stránce. (Minářová 2009)
Do odborného stylu řadí E. Minářová (2009) následující slohové útvary: výklad, pojednání, odborná úvaha, odborný popis statický, odborný popis dynamický (popis pracovního postupu, návod), odborný referát, kritika, recenze, resumé, anotace aj.
2.4 Kvantitativní charakteristika odborného stylu
V publikaci s názvem Kvantitativní charakteristiky současné odborné češtiny autorky M. Těšitelové (1983) se setkáváme s následujícím statistickým přehledem, typickým pro odborný styl:
1. Frekvence slovních druhů v odborném stylu (čísla zachycují relativní četnost v %):
podstatná jména…………………………. 33,09
přídavná jména………………………….. 19,86
slovesa…………………………………... 12,80
předložky………………………………... 10,97
příslovce…………………………………. 8,71
spojky……………………………………. 8,11
zájmena………………….………………. 4,69
číslovky………………………………….. 1,48
částice…………………………………… 0,28
citoslovce………………………………... 0,01 (Těšitelová 1983)
2. Frekvence pádů a čísla podstatných jmen (v %) v odborném stylu:
v singuláru: genitiv (2. p.)………… 31,62 v plurálu…………… 42,82
nominativ (1. p.)……... 24,45 v plurálu…………… 21,34
akusativ (4. p.)……….. 16,81 v plurálu…………… 16,76
lokál (6. p.)…………... 13,55 v plurálu…………… 8,81
instrumentál (7. p.).…... 9,83 v plurálu…………… 7,33
dativ (3. p.)………….... 3,72 v plurálu…………… 2,82
vokativ (5. p.)……….... 0,02 v plurálu…………… 0,12
(Těšitelová 1983)
3. Frekvence slovesných kategorií (v %) v odborném stylu:
oznamovací přítomný …………… 61,15
oznamovací minulý ……………... 17,01
infinitiv…………………………... 14,29
podmiňovací přítomný………….... 4,37
oznamovací budoucí……………… 2,07
rozkazovací……………………….. 0,75
přechodníky, participia…….……... 0,36 (Těšitelová 1983)
4. Frekvence osoby a čísla (v %) v odborném stylu:
3. sg. ………… 62,60 1. pl. ………… 10,78 2. pl. ………… 1,28
3. pl. ………… 22,45 1. sg. ………… 2,72 2. sg. ………… 0,17
(Těšitelová 1983)
5. Frekvence slovesného času a způsobu (v %) v odborném stylu:
přítomný…………………. 77,45 oznamovací…………………… 94,00
minulý………………........ 20,11 podmiňovací………………….. 5,12
budoucí…………………... 2,44 rozkazovací…………………… 0,88
(Těšitelová 1983)
6. Frekvence slovesného rodu (v %) v odborném stylu:
aktivum…………………… 86,21 pasivum…………………… 13,79
(Těšitelová 1983)
7. Frekvence vidu (v %) v odborném stylu:
slovesa nedokonavá……… 78,17 slovesa dokonavá………… 21,83
(Těšitelová 1983)
8. Poměr věty jednoduché a souvětí (v %) v odborném stylu:
souvětí…………………… 58,03 věta jednoduchá…………………… 41,97
(Těšitelová 1983)
9. Četnost vedlejších vět (v %) v odborném stylu:
přívlastková……………………………… 45,78
předmětná………………………………... 16,48
přísl. příčinná…………………………….. 16,29
podmětná…………………………………. 7,23
přísl. způsobová…………………………... 6,65
přísl. časová………………………………. 1,89
přísl. místní……………….………………. 1,12
přísudková………………………………... 0,64
doplňková……………………………….... 0,16
jiná………………………………………... 3,76 (Těšitelová 1983)
2.5 Termíny
„Termín (slovo původu latinského) jako každé jiné slovo je jednotkou slovní zásoby, t. zv. lexikální jednotkou, a jeho úkolem je pojmenovat pojmy vlastní určitému oboru, ať již vědeckému nebo praktickému. Je to základní stavební materiál odborného vyjadřování a vyniká významovou určitostí, přesností a jednoznačností. Tím se právě liší od ostatních slov.“ (Sochor 1955, s. 8)
Uznávaný ruský jazykovědec D. S. Lotte (1961) definuje termín následujícím způsobem:
„Термин должен выражать ограниченное, твердо фиксированное понятие независимо от контекста и быть однозначащим в пределах данной и родственных дисциплин.“ (Лоттe 1961, с. 4)
V souvislosti s termíny hovoříme také o terminologii určité vědecké oblasti. Terminologii definoval K. Sochor (1955) ve svém díle s názvem Příručka o českém odborném názvosloví následujícím způsobem:
„Soubor termínů určitého oboru tvoří odborné názvosloví neboli terminologii. Podle vědních oborů a výrobních odvětví rozeznáváme na př. odborné názvosloví filosofické, ekonomické, právnické, lékařské, jazykovědné, technické, zemědělské, botanické, zoologické, sportovní atd.“ (Sochor 1955, s. 10-11)
2.5.1 Druhy termínů
V publikaci s názvem Slovo, jeho význam a užití rozčlenil autor J. V. Bečka (1968) termíny z kvalitativního hlediska do 3 základních skupin:
1. Termíny pojmoslovné
Označují vědecky definovatelné pojmy a objevují se především ve vědeckých výkladech. Každá vědní disciplína má svoji vlastní pojmoslovnou terminologii. Terminologii určité vědní disciplíny však netvoří pouze její vlastní pojmoslovná terminologie, ale také terminologie příbuzných příslušných věd. Terminologie biologie a chemie se promítá v lékařství a zemědělství, terminologie matematiky a fyziky tvoří částečně pojmoslovnou terminologii strojírenství a elektrotechniky, terminologie geometrie, fyziky a chemie ovlivňuje pojmoslovnou terminologii hutnictví. Společenské vědy (psychologie, sociologie, historie, právo, věda a umění, jazykověda) se výrazně odlišují od věd souhrnně označovaných jako technické (technologická chemie, strojírenství, elektrotechnika, hutnictví, stavitelství). Ekonomie a geografie jsou na pomezí obou vědních skupin. (Bečka 1968)
2. Termíny popisné
Pojmenovávají vědecky utříděné a popsané objekty. Jedná se například o názvy zvířat, rostlin, chemických látek, minerálů apod. Jejich název vznikl v souvislosti s tím, že ve většině případů nejsou definované, často ani nemohou být definovány, proto jsou založené na vědeckém popise. Termíny popisné utvářejí systém, na jehož základě jsou objekty mezi sebou vzájemně utříděny. (Bečka 1968)
3. Termíny technologické
Označují jevy praktické aplikace vědeckého poznání a tvoří například názvy výrobních prostředků, označují technologické postupy a názvy výrobků. Stejně jako u termínů popisných se jedná o utříděné termíny podléhající systému, který je neustále otevřený, to znamená, že je ho možné v souvislosti s technickým pokrokem neustále rozšiřovat a doplňovat. (Bečka 1968)
2.5.2 Vznik a tvoření termínů
Podle K. Sochora (1955) by tvoření nových termínů mělo vždy podléhat zákonitostem spisovného jazyka a probíhat v souladu s jeho slovotvornými zvyklostmi. Pouze u vhodně a správně vytvořených termínů dochází k jejich začlenění do slovní zásoby a následnému rozvíjení názvoslovného systému uvnitř jednotlivých oborů. (Sochor 1955)
Autor K. Sochor (1955) se svém díle s názvem Příručka o českém odborném názvosloví rozlišuje celkem 6 základních způsobů tvoření termínů:
Odvozování
Jedná se o způsob přidávání předpon a přípon k již existujícím slovům. Odvozování je nejrozšířenějším způsobem vytváření nových termínů. Pomocí předpon a přípon dochází ke změně neboli modifikaci významové platnosti odborného výrazu. Odvozovací předpony a přípony dělíme do 2 základních skupin (Sochor 1955):
• Živé neboli produktivní odvozovací předpony a přípony – předpony a přípony, které mají stále schopnost tvořit nová slova, patří mezi ně například přípona -ář (-ař). Tato odvozovací přípona dala vznik slovům jako například: vysokopecař, údržbář, stavbař. (Sochor 1955)
• Neživé neboli neproduktivní odvozovací předpony a přípony – předpony a přípony, které se již nepodílejí na tvoření nových termínů z důvodu, že jsou buď zastaralé, nebo takzvaně odumřely. Patří k nim například odvozovací přípona -ež, pomocí této odvozovací přípony vznikl například termín loupež, který má dnes již zastaralý ráz. (Sochor 1955)
Existují odvozovací předpony a přípony, které mají dokonce několik významů. Patří mezi ně například odvozovací přípona -ka, která označuje nejenom osoby podle povolání (vozka), ale také prostředek nebo věc podle vlastnosti (výpravka), zdrobněliny (ručička) a ženské jméno odvozené od mužského (listonoška). Odvozovací přípona -ka má tedy rovnou 4 významy. (Sochor 1955)
Spojování slov v terminologická sousloví
Procesem spojování dvou a někdy dokonce i více slov, která jsou za normálních okolností samostatná, vzniká nová významová jednotka. Při vzniku nového terminologického sousloví ztrácejí jednotlivá slova svoji samostatnost a zpravidla se vytrácí jejich doslovný význam. Nejčastějším případem je situace, kdy alespoň jeden člen nového terminologického sousloví pozbývá svůj původní význam. Jako příklad můžeme uvést lehké dělostřelectvo. Terminologická sousloví dělíme z hlediska slovních druhů, z nichž jsou tvořena, na 2 základní typy (Sochor 1955):
• Jmenný typ – vyskytuje se častěji než slovesný typ a jedná se o terminologická sousloví, v nichž je podstatné jméno (vysoká pec) nebo přídavné jméno (léčebně preventivní) hlavním členem terminologického sousloví. (Sochor 1955)
• Slovesný typ – jeho hlavní složku tvoří sloveso (běžet naprázdno). (Sochor 1955)
Skládání slov v jeden výraz (složeninu, kompozitum)
Výhodou skládání ve většině případů dvou a někdy i dokonce více podstatných a přídavných jmen je, že u nově vzniklých složenin může nadále pokračovat proces odvozování, což dovoluje vznik dalších nových termínů. Složeniny dělíme na základě toho, jaký vzájemný vztah existuje mezi prvním a druhým členem složeniny. Rozlišujeme 3 základní typy složenin (Sochor 1955):
• Složeniny určovací – jeden člen blíže určuje význam druhého členu složeniny (zeměkoule, vodoměrný). (Sochor 1955)
• Složeniny slučovací – oba členy tvořící složeninu mají mezi sebou souřadný vztah (lesostep, hlinitopísčitý). (Sochor 1955)
• Složeniny vazebné – oba členy složeniny jsou vzájemně spojeny mluvnickou vazbou (zákonodárce, zeměpis). (Sochor 1955)
Využití zkratkových slov a zkratek
Zkratková slova a zkratky přispívají především ke zjednodušení složitějších terminologických sousloví při opakování. U zkratkových slov a zkratek je velmi důležité, aby byly vytvořeny účelně, závisí na tom, do jaké míry dojde k ustálení daného zkratkového slova nebo zkratky v určité terminologii. Jako příklad můžeme uvést zkratku JZD: jednotné zemědělské družstvo nebo zkratkové slovo Tesla: Technika slaboproudá. (Sochor 1955)
Přenášení významu
Jedná se o proces tvoření termínů způsobem, kdy se obecně známé slovo běžně užívané ve sdělovací řeči ustálí v přeneseném významu na základě podobného znaku. Velmi často se jako přenesené významy uplatňují části lidského těla, například zub u pily vznikl na základě přenesení významu lidských zubů v ústech. (Sochor 1955)
Přejímání slov cizího původu
Přejímání především podstatných a přídavných jmen z různých cizích jazyků je v češtině poměrně častý jev. Jako příklad můžeme uvést následující slova cizího původu. Slovo parlament bylo přejato z francouzštiny, brigáda z ruštiny, banka z italštiny, rekordman z angličtiny a slovo havíř z němčiny. Slova cizího původu můžeme rozdělit do 2 základních skupin (Sochor 1955):
• Termíny zdomácnělé – s termíny zdomácnělými není problém zacházet jako s jakýmkoliv jiným českým slovem (šek místo chèque). (Sochor 1955)
• Termíny nezdomácnělé – u těchto termínů nedošlo k přizpůsobení k našemu jazykovému systému a jejich pravopis se buď úplně, nebo do značné míry shoduje s původní psanou podobou (attaché). (Sochor 1955)
V aktuálnější publikaci kolektivu autorů B. Poštolková, M. Roudný a A. Tejnor (1983) s názvem O české terminologii se setkáváme celkem se 4 základními způsoby tvoření odborných názvů v češtině:
morfologické tvoření termínů
derivací (odvozováním) – pomocí předpon, přípon, eventuálně koncovek
kompozicí (skládáním)
abreviací (zkracováním) – za pomoci symbolů
syntaktické tvoření termínů
způsobem vytváření terminologických sousloví
sémantické tvoření termínů
zpřesňováním významu slov z běžně sdělovacího jazyka
metaforickým a metonymickým přenášením slov a významů
přejímání slov z cizích jazyků (Poštolková, Roudný, Tejnor 1983)
2.5.3 Statistický přehled o termínech
V publikaci s názvem O české terminologii kolektivu autorů B. Poštolková, M. Roudný a A. Tejnor (1983) se setkáváme s následujícím souhrnným přehledem o termínech:
1. Frekvence jednoslovných pojmenování:
víceslovné termíny……………….. 77,5 %
jednoslovné termíny……………… 22,5 % (Poštolková, Roudný, Tejnor 1983)
2. Frekvence slovních druhů:
podstatná jména………………………… 92,38 %
slovesa………………………………….. 7,19 %
přídavná jména…………………………. 0,35 %
příslovce………………………………... 0,08 % (Poštolková, Roudný, Tejnor 1983)
3. Frekvence způsobu tvoření jednoslovných termínů tvořených podstatnými jmény:
slova odvozená nebo složená z domácích základů…………………………… 42,84 %
slova přejatá nebo uměle utvořená z řeckých/latinských morfémů………….. 35,31 %
terminologické metafory a metonymie………………………………………. 6,37 %
terminologizovaná slova z běžně sdělovací slovní zásoby…………………... 4,02 %
zkratky a symboly……………………………………………………………. 0,03 %
(Poštolková, Roudný, Tejnor 1983)
4. Frekvence jednotlivých typů termínů složených z podstatných jmen:
složeniny určovací……………………… 57 %
složeniny vazební………………………. 38,85 %
složeniny slučovací…………………….. 3,16 % (Poštolková, Roudný, Tejnor 1983)
5. Frekvence víceslovných termínů:
dvouslovné termíny……………………… 48,34 %
tříslovné termíny………………………… 17, 53 %
čtyřslovné termíny………………………. 7,10 %
pětislovné termíny………………………. 2,95 % (Poštolková, Roudný, Tejnor 1983)
6. Frekvence slov přejatých nebo uměle utvořených z řeckých/latinských morfémů v závislosti na jazyce, ze kterého byla slova přejata nebo utvořena:
řecké/latinské morfémy………………… 59,51 %
francouzština…………………………… 17,25 %
angličtina……………………………….. 7,63 %
němčina………………………………… 6,75 %
italština…………………………………. 2,53 %
španělština……………………………… 0,77 %
jiný cizí jazyk…………………………... 5,53 % (Poštolková, Roudný, Tejnor 1983)
| 