|
Přibližně 20% z celkového počtu pacientů s parkinsonskými příznaky netrpí idiopatickou Parkinsonovou nemocí, ale sekundárními parkinsonskými syndromy. U těchto syndromů jde o rozsáhlejší a difúznější postižení celých bazálních ganglií nejen buněk syntetizujících dopamin (Roth aj., 2005).
Spousta klinických projevů a anamnestických údajů je neslučitelná s diagnózou idiopatické Parkinsonovy nemoci. V anamnéze jsou to údaje o prodělané encefalitidě, opakovaných traumatech, cévní mozkové přihodě, paretických a pyramidových iritačních jevech a o užívání neuroleptik. V nálezech zobrazovacích metod jsou to fokální mozkové léze, hydrocefalus nebo atrofie mozečku a mozkového kmene (Růžička aj., 2000).
Podle Rotha (2005) k příznakům, které zpochybňují Parkinsonovu nemoc patří:
časté pády již v začátcích nemoci (v prvních 3-5 letech)
nelepšení stavu hybnosti po podání L-DOPA či agonistů dopaminu
těžká porucha řeči v prvních 3-5 letech onemocnění
choreatické či balistické pohyby vzniklé nezávisle na léčbě
těžká porucha paměti, chování a orientace v začátku onemocnění
|
