Fyzikální léčba
Mechanoterapie
Jde o aplikaci mechanických sil na organismus pacienta. U Parkinsonovy nemoci nejčastěji využíváme klasické a kartáčové masáže.
Klasická masáž má vliv na kůži, podkoží, svaly a dále působí na cévy a lymfatické dráhy. V neurorehabilitaci využíváme klasickou masáž ke snížení lokálního svalového napětí. Kartáčová masáž působí hyperemicky, zlepšuje trofiku kůže, dává impulsy vegetativnímu nervovému systému a stimuluje vnímání taktilních impulsů. Pro uvolnění mimického svalstva můžeme provést jemnou kosmetickou masáž.
Protože Prakinsonici trpí často obstipací, lze u nich provádět i masáž tlustého střeva s cílem zlepšit peristaltiku (Lippertová-Grünerová, 2005).
Termoterapie
Při termoterapii působíme na organismus termickými podněty a procedurami. Terapie teplem se v neurorehabilitaci využívá ke zlepšení prokrvení a snížení svalového tonu. Nejčastěji se využívá aplikace horkého vzduchu před terapeutickou masáží nebo ve formě aplikace horkých zábalů a horkého bahna (Lippertová-Grünerová, 2005).
U Parkinsonovy nemoci aplikace peloidů, parafínu nebo soluxu používáme jen při lokálním působení. Celkové hypertermické koupele a chladné vodoléčebné výkony jsou kontraindikovány. Pacienti špatně snášejí hypertermické procedury vzhledem k jejich sklonu k hypotenzi (Růžička aj., 2000).
Elektroterapie
Při elektroterapii je k léčebným účelům využíváno různých forem elektrické energie. Při terapii Parkinsonovy nemoci využíváme analgetických procedur k ovlivnění bolesti. K tomu se hodí například Träbertův proud, což je monofázický, pravoúhlý, pulzní proud s výrazně analgetickým účinkem. Úleva od bolesti může při správném provedení a indikaci nastat již během aplikace. U parkinsoniků můžeme dále využít transkutánní elektroneurostimulaci – TENS (Poděbradský aj., 1998).
Balneoterapie
Balneoterapie využívá přírodních léčebných zdrojů jako jsou léčivé vody, peloidy a podnebí. I když úzce souvisí s fyzikální terapií balneoterapie není procedurou či formou fyzikální terapie (Poděbradský, aj. 1998). Efekt balneoterapie je u Parkinsonovy nemoci jen dočasný a přesto mají tito pacienti nárok pouze na jednu plně hrazenou lázeňskou léčbu ročně (Ressner, Šigutová, 2001).
Uhličitá koupel – uvolňuje svalovou rigiditu. Teplota koupele musí být indiferentní a doba trvání koupele by měla být 15-20 minut. Absolvovat by ji měl pacient každý druhý den.
Perličková koupel - hodí se u pacientů s lehčím onemocněním. Působí mírně dráždivě. Teplota 35-37°C doba trvání 15-20 minut a pacient by ji měl absolvovat 2x týdně.
Celková vířivá lázeň – hodí se opět pro pacienty s lehčím onemocněním a působí též dráždivě. Teplota, doba i frekvence procedury stejná jako u perličkové koupele (Růžička aj., 2000).
Muzikoterapie
Muzikoterapii můžeme rozdělit na aktivní a pasivní. Aktivní muzikoterapie pracuje na multisenzorické úrovni, kdy dochází ke stimulaci motorických, afektivních a behaviorálních funkcí. Pacccheti se svými spolupracovníky zjistil pozitivní efekt aktivní muzikoterapie na celkové motorické funkce, ale i na zlepšení emotivity a kvality života (Ressner, Šigutová, 2001).
Ergoterapie
Ergoterapie je lékařem předepsaná činnost pro tělesně, smyslově nebo duševně postižené. Tuto činnost vede speciálně vyškolený ergoterapeut. Při ergoterapii je přiměřeným způsobem využíváno práce nebo různých činností, které pomáhají k obnově postižených funkcí. Cílem ergoterapie je dosažení maximálně možné soběstačnosti a nezávislosti pacientů a zvýšení kvality jejich života.
Cíleně volený vhodný pohyb při určité pracovní činnosti se snáze vícekrát opakuje. Navíc viditelný výsledek má vliv na lepší motivaci a menší únavnost pacienta. Pacienti mají pocit seberealizace a sebeuspokojení (Ressner, Šigutová 2001).
Abychom správně určili vhodné prvky z ergoterapie, které u pacienta použijeme, je nutné dostatečně pacienta znát. Je důležité znát míru jeho soběstačnosti, jestli při určitých úkonech potřebuje asistenci druhé osoby, jaký má vztah k práci (Růžička aj., 2000).
Při ergoterapii můžeme nacvičovat běžné denní činnosti jako je oblékání, mytí, holení, zapínaní knoflíků, obouvání bot, najedení se. Dále je pro pacienty velice vhodné pracovat na zahrádce (sázení, plení, hrabání, zalévání), malovat, vyrábět různé předměty z hlíny, aranžovat květiny. Pacienta učíme ovládat své kompenzační pomůcky jako jsou hole, berle a chodítka. Na psychiku mohou příznivě působit různé stolní hry. Důležité jsou také poradenské služby terapeuta (Ressner, Šigutová, 2001).
Rady pacientům v běžných denních aktivitách
Osobní hygiena
U parkinsoniků je jedním z hlavních problémů celková zpomalenost a společně s třesem také zhoršení jemné motoriky. Je nutné s tímto zpomalením počítat a na pacienta nespěchat. Dále je nezbytné vyčkat s prováděním hygienických úkonů až na dobu, kdy začnou fungovat léky. Vzhledem k problémům s jemnou motorikou je vhodné využívat místo obyčejného kartáčku kartáček elektrický a stejně tak i elektrický holicí strojek (Roth aj., 2005).
Oblékání
I zde je problém s jemnou motorikou. Velkým problémem je zapínaní knoflíků, proto je vhodnější vyměnit je za knoflíky větší nebo využít suchých zipů. Použití zipu zjednodušuje kroužek na úchytce. Motýlek či kravata na gumičce nebo stálý uzel na kravatě zjednoduší oblékání do společnosti.
Oblečení by mělo být z přírodních a savých materiálů kvůli zvýšené potivosti pacientů. Boty by měly být kvalitní a na dobrých podrážkách bez tkaniček. Měly by mít pevnou patu (Roth aj., 2005).
Jídlo, pití
Vzhledem k problémům se zácpou je u pacientů vhodná strava bohatá na obilniny, zeleninu a ovoce. Dobrý vliv má citrónová či švestková šťáva. Důležitý je dostatečný příjem tekutin.
Pacienti mohou mít potíže i s polykáním, proto je důležité sedět u jídla vzpřímeně s nepokleslou hlavou. Jídlo by mělo mít vhodnou konzistenci (kaše, husté polévky). Polykání stimuluje také doušek velmi studené vody.
Pro pacienty s třesem je jednoduší jíst lžící než vidličkou, pít brčkem nebo používat shora uzavřený hrnek. Nejsou vhodné ploché talíře osvědčila se spíše nerozbitná miska a neklouzavá podložka na stole místo ubrusu. Pro pacienty je také výhodnější kupovat kostkový cukr místo sypaného a dopředu nakrájený chléb. I tyto maličkosti totiž pacientovi velice usnadňují život (Roth aj., 2005).
Byt
Byt by měl být prostorný.V trasách, kterými pacient nejčastěji chodí by nemělo být příliš nábytku, který by musel pacient obcházet nebo se často otáčet. Koberce, které nejsou ode zdi ke zdi je vhodné podložit protiskluznou folií. Navíc by koberec neměl být příliš vysoký, protože pacientům dělá problémy zvedat kolena a často zakopávají. Ze stejného důvodu je vhodné odstranit prahy. Praktické je připevnit na stěnu ke dveřím úchytku, které se může pacient chytit, když otvírá druhou rukou dveře a to mu dodá stabilitu. Schody je vhodné opatřit držadly z obou stran. Důležité je také dobré osvětlení bytu, protože hodně pádů může být zaviněno právě špatným osvětlením.
Pacient by měl mít dobré křeslo například u televize. Neměl by se do něj zabořit a nemělo by být příliš nízké, protože tím by pacient jen podporoval flekční držení těla a navíc by se mu špatně vstávalo. Při sedu v křesle by se měly plosky celou svou plochou dotýkat země a v kolenou a kyčlích by měl být pravý úhel. Pokud se křeslo při dosednutí nebo vstávání odsouvá je dobré ho upevnit k zemi.
V kuchyni by měly být často používané věci v dobrém dosahu. Elektrické výstupy mají být instalovány tak, aby nedocházelo k jejich polití. Při manipulaci s horkou vodou musí být pacient zvlášť opatrný. Při zapalování plynového sporáku je lepší používat speciální zapalovače, protože nehrozí upuštění zapálené sirky na zem.
Na toaletě by měla být opět nainstalována madla, nástavec na toaletní mísu. Při výrazných obtížích může být na toaletě i signalizační zařízení, kterým má pacient možnost oznámit rodinným příslušníkům pád. Dveře na toaletu a do koupelny by se měly vždy otvírat směrem ven, aby v případě pádu pacienta nedošlo k jejich zablokování. V koupelně se osvědčily různé typy sedátek na vaně nebo uvnitř sprchového koutu. Koupelna by měla být dobře větrána, aby rychle schly vlhké povrchy a tím se předcházelo pádům. Praktičtější jsou pákové baterie, se kterými je snazší manipulace. Měly by však být opatřeny blokem posunu do horké vody, aby se pacient neopařil (Roth aj., 2005).
Ostatní problémy
Špatně čitelné písmo znemožňuje pacientům korespondenci. Tento problém může vyřešit tužka s větším průměrem, protože se pacientovi lépe taková tužka drží. V horších případech je praktické pořídit si elektrický psací stroj nebo počítač. Při čtení knih mají pacienti někdy problém knihu či noviny udržet. V takovém případě může pomoci pevná podložka nebo čtenářský pultík. Pokud je pro třes manipulace s knihou znemožněna úplně, může pacient poslouchat namluvené CD.
Jestli je pacient schopen řídit auto záleží na individuálním posouzení. U některých léků, které se používají při léčbě nemoci jsou však prokázány stavy náhlého usnutí za volantem. Při užívání těchto léků by pacient auto řídit neměl.
Po probuzení mají někteří pacienti výrazné potíže se vstáváním. V těchto případech pomáhá nábytek vedle postele o který se může pacient opřít. Pomoci může také provaz nebo jiný materiál přivázaný do nohou postele. Pacient se díky němu může do sedu přitáhnout.
Při cestování do zahraničí je nutné mít s sebou dostatek léků. Pacient by si měl pro jistotu vytvořit náhradní zásobu léků. Dobré je mít jedny léky stále při ruce a druhé mít na nějakém jiném místě. Při ztrátě či krádeži zavazadla by se tak nemělo stát, že pacient zůstane bez léků.
Sexuální problémy se vyskytují asi u jedné třetiny pacientů. Potíže se sexuálním životem však jsou problémem celého páru. Často má partner problém změnit se z role pečovatele na roli sexuálního partnera. Pacienti zase mohou mít problém s hybností. Zřejmě největší vliv na problémy v sexuálním životě však mají stres, deprese, nejistota, rozpaky a někdy i některé léky. Sexu je vhodné se věnovat v době největší pacientovi hybnosti a pohody. Při závažnějších problémech je dobré poradit se s lékařem – sexuologem. Při problémech s erekcí pomáhají léky typu Viagry nebo Cialisu (Roth aj., 2005).
Sociální a právní problematika onemocnění
Pacienti nejsou většinou dostatečně informováni o možnostech sociálního zabezpečení, sociální pomoci a podpory státními a nestátními organizacemi. U nás stejně jako ve většině států světa je sociální péče do značné míry závislá na činnosti nestátních organizací. Informace o těchto organizacích by měly být na každém odboru sociální péče městských, okresních či krajských úřadů. Některé informace, které mohou být pro pacienta důležité lze získat u Sdružení zdravotně postižených.
Těžce zdravotně postižený občan České republiky má ze zákona právo žádat o udělení invalidního důchodu, o mimořádné výhody, o státní podporu, o zvýšení důchodu pro bezmocnost. Zda má pacient nárok na invalidní důchod závisí na diagnóze, době pojištění a na míře poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti. O druhu a míře zdravotního postižení rozhoduje okresní správa sociálního zabezpečení. Návrh na mimořádné výhody podává praktický či odborný lékař. Bezmocných pacientů, kteří pobírají důchod se týká zvýšení důchodu pro bezmocnost.
Osobě, která osobně, celodenně a řádně pečuje o blízkou osobu se podle zákona uděluje příspěvek při péči o blízkou či jinou osobu. Tato osoba musí být převážně či úplně bezmocná nebo starší 80 let a částečně bezmocná nebo starší 80 let a podle ošetřujícího lékaře potřebuje péči jiné osoby.
Podle zákona lze také žádat o dávky státní sociální podpory. K těmto dávkám patří sociální příplatek a příplatek na bydlení a dopravu. Tyto dávky jsou vypláceny sociálním referátem okresních úřadů. Existují také příspěvky například na úpravu bytu, na automobil, na připojení telefonní stanice atd. (Růžička aj., 2000).
Když se pacient není schopen sám o sebe postarat a nemohou mu pomoci ani příbuzní existuje několik řešení, jak zajistit, aby bylo o takového pacienta dobře postaráno. Mezi tyto možnosti patří:
- ošetřovatelské domovy, sociálně ošetřovatelská zařízení – zde je možno umístit přechodně na 1-3 měsíce starší osobu, která není svým postižením nucena být v léčebném zařízení a rodina se o ní není schopna ze závažných důvodů postarat.
- dům s pečovatelskou službou – zde si nemocná osoba platí nájemné a musí být soběstačná a nevyžadující celodenní ošetřovatelskou péči, protože tato služba není zajištěna o víkendech.
- domovy důchodců – jsou určeny pro staré občany, kteří potřebují komplexní péči ale ne typu lůžkového lékařského zařízení a dosáhli věku pro přiznání starobního důchodu.
- specializované ústavy sociální péče – určeno pro smyslově, mentálně a tělesně postižené, nebo například pro osoby, u nichž je nutný psychiatrický dohled.
- respitní služba – přechodná péče v místě domova či v sociálním nebo zdravotnickém ústavu pro osobu, kterou nemůže rodina ze závažných důvodů zaopatřit.
- osobní asistence – osobní asistent pomáhá nemocnému zvládnout každodenní činnosti
- péče typu „home care“ – zajišťuje sesterské zdravotnické úkony
- léčebna dlouhodobě nemocných – určeny pro dlouhodobé léčení pacientů s určenou diagnózou a stanoveným léčebným plánem.
- gerontopsychiatrická oddělení – pro pacienty ve vážném akutním stavu pod vlivem duševní poruchy, kdy nemocný ohrožuje sebe nebo svoje okolí. V tomto případě sem může být umístěn pacient i proti své vůli (Růžička aj., 2000).
Společnost Parkinson v České republice
Tato společnost je občanskou, neziskovou, humanitární organizací, která byla založena v roce 1994. Členy této společnosti mohou být všichni, kteří se o tuto nemoc zajímají, kterých se přímo či nepřímo týká nebo kteří chtějí pouze pomáhat nemocným s tímto onemocněním. Společnost byla založena proto, aby pomáhala nemocným aktivně se zapojit do boje s jejich nemocí. Členství je bezplatné a dobrovolné.
Společnost zajišťuje poradenskou činnost, vedení databáze členů společnosti, styk s úřady, vydávání vlastního časopisu Parkinson. Důležité je organizování 14denních rekondičních pobytů, které jsou zaměřeny na každodenní rehabilitační tělocvik, společné sportovní akce, výlety, besedy. Snahou je zlepšení pohybových schopností, psychiky, vzájemné poznávání.
Časopis Parkinson slouží k informování členů o činnosti společnosti, o uskutečněných a plánovaných akcích, o nových možnostech léčby, o zkušenostech ze zahraničí, o sociálních problémech. Časopis je zdarma zasílán členům, neurologickým pracovištím, sponzorům, úřadům a klubům.
Společnost je členem Národní rady pro zdravotně postižené a od roku 1996 také Evropské asociace společností pro Parkinsonovu nemoc (EPDA).
Ve větších městech se zakládají pobočky (kluby) společnosti. V těchto klubech se pořádá především rehabilitační docházkový tělocvik v tělocvičnách nebo bazénech pod vedením školených fyzioterapeutů. Dále se pořádají besedy s lékaři, výlety a vycházky, vánoční a velikonoční posezení, návštěvy členů jednotlivých klubů a spousta jiných akcí (Roth aj., 2005).
Evropská asociace společností pro Parkinsonovu nemoc (EPDA)
Tato asociace sdružuje více než 30 národních společností z různých zemí Evropy. Tato nezisková, nepolitická a nábožensky neutrální organizace byla založena v roce 1992 a má sídlo v Londýně. Cílem této asociace je umožnit pacientům s Parkinsonovou nemocí získat nejlepší možnou péči, dostávat nejaktuálnější lékařské informace a mít právo a možnost si zvolit léčebný postup, který povede ke zlepšení kvality jejich života.
Asociace organizuje pro pacienty a jejich rodiny a samozřejmě i pro lékaře mezinárodní konference, pro pacienty dále rekreační pobyty s odborným programem. Asociace spolupracuje se Světovou zdravotnickou organizací (WHO) na realizaci výzkumných studií, které se zaměřují na nalezení nejlepší péče o pacienty s Parkinsonovou nemocí. Tyto studie byly zahájeny v roce 1998 a první z nich se zabývala problematikou fyzioterapie. Tato studie stanovila nejefektivnější způsoby rehabilitace, metodiku hodnocení fyzioterapeutických metod v praxi a vyhodnotila také praktický přínos fyzioterapie pro komplexní péči o pacienta. V roce 2000 byla založena Association of Physiotherapeutists in Parkinson`s Disease Europe (Evropská asociace fyzioterapeutů zabývajících se Parkinsonovou nemocí), která spolupracuje s EPDA (Roth aj., 2005).
| 