7. Okupace a druhý odboj
Zánik zbytku Československa v březnu roku 1939 přinesl legionářům etapu strádání, když se jejich odkaz pochopitelně ukazoval jako nežádoucí. Ačkoliv do exilu uprchnul pouze zlomek z legionářů velké války,89 opíral se domácí i zahraniční druhý odboj o legionářskou tradici.90 V domácím odboji proti nacistům pak demobilizovaní vojáci vytvořili páteř odbojové organizace Obrana národa,91 v jejímž čele stanul armádní generál Josef Bílý.92 V zahraničí se Češi a Slováci bojující proti Třetí říši sdružili především okolo Benešovy exilové vlády v Londýně a komunistický odboj řídila Gottwaldova skupina z Moskvy.93
Mezitím byli legionáři v Protektorátu jako nespolehliví předčasně propouštěni ze státních služeb, meziválečná legionářská literatura byla vyřazována z knihoven a došlo k úpravě školních učebnic. Mezi legionáři, jejichž spolky až na NJL byly rozpuštěny, provedli okupanti první organizovanou čistku již po událostech 28. října 1939.94 Nejbrutálnější represe nacistů však přišly až po úspěšném atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha 27. května 1942, kdy bylo v následujících týdnech a měsících usmrceno mimo jiné i několik stovek legionářů, kteří se v odboji proti Němcům často ani nijak aktivně neangažovali.95 Udává se, že za německé okupace zahynulo celkově okolo 13 000 legionářů.96
Druhý odboj, který na Přerovsku zesílil počátkem roku 1945, zde nejvýznamněji zastupovala 1. čs. partyzánská brigáda Jana Žižky, jež operovala z Hostýnských vrchů. Dalšími odbojovými skupinami v regionu byli členové skupiny Viktor a desantu CLAY vyslaného z Británie, kteří v okolí města prováděli samostatné sabotážní útoky. Charakteristickým prvkem přerovského protinacistického odboje pak bylo okupanty potlačené přerovské povstání 1. května 1945. Ještě před skončením války stihli Němci popravit dvacet jedna jeho zatčených účastníků. Celkově bývá na Přerovsku uváděno 40 až 50 obětí nacistické eliminace místního povstání.97
|
