6. Spolky vojenských vysloužilců v meziválečném Přerově
Válečných veteránů, kteří se po válce vrátili na území přerovského okresu, bylo v třicátých letech dvacátého století evidováno 833. Více než devadesát procent z nich prošlo boji v Rusku.74 Po návratu ze zahraničí se v Přerově nezávisle na sobě a téměř ve stejnou dobu začaly na počátku listopadu 1919 vytvářet dvě konkurenční organizace sdružující válečné veterány. Jednalo se o pobočku Družiny československých legionářů, založenou 9. listopadu a místní jednotu Svazu československých legionářů. Předsedou Družiny byl zvolen Josef Mašláň, jednatelem Jan Konopčík a pokladníkem Antonín Měcháček. V čele Svazu stanul předseda Albert Hradil, jednatel Košina a pokladníkem byl zvolen Konstantin Valníček. Jak legionářská Družina, tak legionářský Svaz vyvíjeli v Přerově kulturní a sociální činnost, a to sice vydáváním publikací a odborných textů, pořádáním přednášek a hledáním zaměstnání pro své demobilizované členy.
V souvislosti s událostmi legionářského „karlínského“ sjezdu konaného v lednu 1921, kterého se za přerovskou Družinu zúčastnili její zástupci Wiedermann, Ševčík a Mackovík, došlo také v Přerově k sloučení dvou do této chvíle dominantních spolkových organizací. První společnou schůzi zorganizovali členové obou spolků 30. ledna, načež 4. února následovalo zvolení společného výboru pro přípravu sjednocení a 13. dubna pak druhá společná schůze. Na mimořádných valných hromadách si členové Svazu i Družiny odhlasovali sloučení obou organizací do nově ustanoveného spolku, který byl nazván Jednota Československé obce legionářské v Přerově.75
|
