7. Okupace a druhý odboj
Zánik zbytku Československa v březnu roku 1939 přinesl legionářům etapu strádání, když se jejich odkaz pochopitelně ukazoval jako nežádoucí. Ačkoliv do exilu uprchnul pouze zlomek z legionářů velké války,89 opíral se domácí i zahraniční druhý odboj o legionářskou tradici.90 V domácím odboji proti nacistům pak demobilizovaní vojáci vytvořili páteř odbojové organizace Obrana národa,91 v jejímž čele stanul armádní generál Josef Bílý.92 V zahraničí se Češi a Slováci bojující proti Třetí říši sdružili především okolo Benešovy exilové vlády v Londýně a komunistický odboj řídila Gottwaldova skupina z Moskvy.93
Mezitím byli legionáři v Protektorátu jako nespolehliví předčasně propouštěni ze státních služeb, meziválečná legionářská literatura byla vyřazována z knihoven a došlo k úpravě školních učebnic. Mezi legionáři, jejichž spolky až na NJL byly rozpuštěny, provedli okupanti první organizovanou čistku již po událostech 28. října 1939.94 Nejbrutálnější represe nacistů však přišly až po úspěšném atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha 27. května 1942, kdy bylo v následujících týdnech a měsících usmrceno mimo jiné i několik stovek legionářů, kteří se v odboji proti Němcům často ani nijak aktivně neangažovali.95 Udává se, že za německé okupace zahynulo celkově okolo 13 000 legionářů.96
Druhý odboj, který na Přerovsku zesílil počátkem roku 1945, zde nejvýznamněji zastupovala 1. čs. partyzánská brigáda Jana Žižky, jež operovala z Hostýnských vrchů. Dalšími odbojovými skupinami v regionu byli členové skupiny Viktor a desantu CLAY vyslaného z Británie, kteří v okolí města prováděli samostatné sabotážní útoky. Charakteristickým prvkem přerovského protinacistického odboje pak bylo okupanty potlačené přerovské povstání 1. května 1945. Ještě před skončením války stihli Němci popravit dvacet jedna jeho zatčených účastníků. Celkově bývá na Přerovsku uváděno 40 až 50 obětí nacistické eliminace místního povstání.97
7. 1 Přerovští legionáři za okupace
Jak jsem již uvedl výše, sdružovala přerovská jednota před svým rozpuštěním na přelomu srpna 1939 celkem 201 zákonem uznaných legionářů, 80 příslušníků italské domobrany a 184 dalších sdružovaných přátel spolku. Po rozpuštění organizace následovalo zabavení majetku jednoty a okupační perzekuce, která okamžitě zasáhla většinu českého obyvatelstva Protektorátu,98 se nevyhnula ani bývalým členům přerovské pobočky ČsOL. Prvními popravenými po obvinění z přechovávání parašutistů se stali ředitel odborné školy učňovské František Drbal a ředitel Středomoravských elektráren Jan Polách, kteří byli spolu s dalšími čtyřmi Přerovany zastřeleni 25. října 1941 v brněnských Kounicových kolejích99 Muzejník jednoty, jinak poštovní úředník Oldřich Pour a kominický mistr Josef Riedel zemřeli v koncentračním táboře Mauthausen v dubnu a květnu roku 1942. Předválečný předseda jednoty Rudolf Vanke a František Fiala prošli vězením v Olomouci, člen výboru Miloš Sum byl internován v Brně, Josef Horák a Alois Němec prošli koncentračním táborem Dachau, František Ševčík Terezínem a Antonín Horák byl držen v Oranienburgu.100
Kromě usmrcených a internovaných členů považovala přerovská ČsOL za největší újmy z období protektorátu odcizení legionářských položek městského muzea,101 zabavení peněžních rezerv spolku uložených před okupací v Legiozáložně102 a výnos státního tajemníka při Úřadu říšského protektora, Karla Hermanna Franka z 10. 1. 1941, který rozhodnul o propuštění státních zaměstnanců starších 45 let, což citelně zasáhlo právě účastníky prvního odboje.103
8. Odbojářské spolky po druhé světové válce
Osvobozené Československo se po válce poměrně rychle hospodářsky zotavilo a také politicky se zdálo být mnohem stabilnější než jeho válkou zničení sousedé. Zárukou demokracie byl v očích veřejnosti prezident Beneš, uznávaný i v západní Evropě.104
Po vítězství nad nacistickým Německem došlo v třetí republice k obnovení legionářské tradice, avšak nově s ní byl promísen i odkaz protinacistického boje z poslední války, který vlivem silného a otřesného prožitku druhé světové války dominoval.105 Druhým z faktorů, který podmiňoval zatlačení legionářů velké války do pozadí, byl politický vliv Sovětského svazu na třetí republiku, 106 který logicky považoval za nežádoucí připomínat „nevhodné“ působení legií v ruské občanské válce. Pokud se již mělo hovořit o legionářích prvního odboje, byly do popředí raději vyzdvihovány jejich „vhodné“ momenty jako například společné vítězství nad německou armádou z roku 1918 u Bachmače.107 Posledním a přesto bezesporu významným faktem ovlivňující toto legionářské „vyklízení pozic“ účastníkům protinacistického odboje, byl zvětšující se věk legionářů a narůstající úmrtnost v jejich řadách.
Co se vysloužileckých a odbojářských spolků týče, začal už koncem května 1945 v poválečné republice působit Svaz osvobozených politických vězňů a pozůstalých po obětech nacismu (dále SOPVP) vydávající týdeník Hlas osvobozených. V červenci 1945 zahájil svou činnost Svaz národní revoluce (dále SNR) spojující Sdružení národního odboje, Sdružení českých partyzánů (dále SČP) a Sdružení účastníků pražského povstání.108 Centrálním periodikem SNR se stal časopis Národní revoluce. ČsOL obnovená dekretem prezidenta republiky z 25. září 1945, v jejímž čele stanuli Josef David, Lev Sychrava a Zdeněk Fierlinger,109 podporovala politickou linii Národní fronty dík podobnosti svých levicových politických programů.110 I v legionářských listech deníku Národní osvobození a týdeníku Hlas revoluce začínal již v období třetí republiky převládat pro-komunistický postoj přispěvatelů, kterému nezabránil ani šéfredaktor Lev Sychrava, těžce nemocný z věznění v koncentračním táboře Buchenwald.111 V roce 1947 bylo do ČsOL včleněno Sdružení čs. zahraničních vojáků druhého odboje a do Obce byli nově přibíráni i účastníci prvního odboje, kteří nesplňovali požadavky zákona 462/1919 Sb. Dne 24. února 1948 byl ustanoven ústřední akční výbor ČsOL v čele s Prokopem Maxou, který měl za úkol připravit sjednocení odbojových organizací. Centrální tendence tlačící na splynutí odbojářských spolků byla již v období třetí republiky patrná a sílila s rostoucím vlivem komunistické strany.
|
