6. Spolky vojenských vysloužilců v meziválečném Přerově
Válečných veteránů, kteří se po válce vrátili na území přerovského okresu, bylo v třicátých letech dvacátého století evidováno 833. Více než devadesát procent z nich prošlo boji v Rusku.74 Po návratu ze zahraničí se v Přerově nezávisle na sobě a téměř ve stejnou dobu začaly na počátku listopadu 1919 vytvářet dvě konkurenční organizace sdružující válečné veterány. Jednalo se o pobočku Družiny československých legionářů, založenou 9. listopadu a místní jednotu Svazu československých legionářů. Předsedou Družiny byl zvolen Josef Mašláň, jednatelem Jan Konopčík a pokladníkem Antonín Měcháček. V čele Svazu stanul předseda Albert Hradil, jednatel Košina a pokladníkem byl zvolen Konstantin Valníček. Jak legionářská Družina, tak legionářský Svaz vyvíjeli v Přerově kulturní a sociální činnost, a to sice vydáváním publikací a odborných textů, pořádáním přednášek a hledáním zaměstnání pro své demobilizované členy.
V souvislosti s událostmi legionářského „karlínského“ sjezdu konaného v lednu 1921, kterého se za přerovskou Družinu zúčastnili její zástupci Wiedermann, Ševčík a Mackovík, došlo také v Přerově k sloučení dvou do této chvíle dominantních spolkových organizací. První společnou schůzi zorganizovali členové obou spolků 30. ledna, načež 4. února následovalo zvolení společného výboru pro přípravu sjednocení a 13. dubna pak druhá společná schůze. Na mimořádných valných hromadách si členové Svazu i Družiny odhlasovali sloučení obou organizací do nově ustanoveného spolku, který byl nazván Jednota Československé obce legionářské v Přerově.75
6. 1 Jednota československé obce legionářské
Prvním předsedou přerovské pobočky obce legionářské byl zvolen Tomáš Homola, jednatelem se stal bývalý jednatel Družiny Jan Konopčík a pokladníkem byl ustanoven Jaroslav Krýsa.76 Přerovská pobočka ČsOL, jež ve dvacátých letech i s místními odbočkami v okrese sdružovala na 429 členů, se snažila angažovat v sociální, hospodářské i kulturní oblasti, když došlo k založení podpůrného fondu na vdovy a sirotky, zemědělského družstva, Legiozáložny, knihovny a spolek rovněž organizoval slavnosti připomínající činnost legií.77
Postupně docházelo k osamostatňování místních odboček přerovské jednoty a rovněž k vytváření samostatných spolků sdružujících legionáře konkrétních zájmových skupin.78 Vznikla přerovská pobočka Svazu příslušníků československé domobrany z Itálie a za přispění přerovské ČsOL se rovněž ustanovilo Sdružení legionářskému dorostu, které od roku 1933 vedl Vlastimil Dorazil, a Obec přátel legionářů pod předsednictvím ing. Kazílka.79 Další úbytek členů způsobilo neustávající štěpení spolku, ustanovením přerovské pobočky Nezávislé jednoty čsl. legionářů v roce 1933 a odbočky katolické Ústřední jednoty legionářů. Místní pobočka ČsOL, které od 24. ledna 1924 předsedal starosta Přerova Richard Kleiber,80 tak v roce 1935 sdružovala již pouze okolo 200 členů. V roce 1935 si přerovská ČsOL, za peníze vybírané na tento účel od roku 1923, zakoupila budovu na Masarykově náměstí, v němž zřídila pro potřeby Jednoty Legiodům.81
I ve třicátých letech neustávala kulturní a reprezentační činnost spolku, což zajišťovaly jeho odbory kulturní, zábavní a vzdělávací. Jejich činností byl organizován pěvecký kroužek, na náklady Jednoty byly vydány tři Památníky se vzpomínkami na první odboj a došlo též k několika pokusům o ustanovení Legionářského muzea. Více se iniciativám spolku v muzejní činnosti budu věnovat v následující kapitole nazvané Legionářské muzeum. Dlouholetého předsedu spolku Richarda Kleibera, který se ze zdravotních důvodů vzdal funkce starosty i předsedy ČsOL, v čele organizace po hlasování na valné hromadě 6. února 1938 vystřídal bývalý místopředseda přerovské jednoty a středoškolský učitel Rudolf Vanke.82
Po Mnichovu, tedy v období ohrožení republiky, odkoupila na konci prosince 1938 Legiozáložna od ČsOL její Legiodům na Masarykově náměstí. Po okupaci v březnu 1939 se spolek začal připravovat na očekávanou perzekuci. Aby nedošlo k zničení jeho majetku, darovala organizace z bezpečnostních důvodů svou knihovnu o 500 svazcích a mnoho muzejních legionářských předmětů přerovskému městskému muzeu. 30. srpna 1939, tedy pět dní poté, co říšský protektor vyhlásil nařízení o zrušení většiny legionářských organizací včetně ČsOL, dorazil do Přerova německý kriminální komisař Pankl z tajné státní policie v Olomouci, který měl dohlížet na rozpuštění místních poboček legionářských spolků. Jednalo se o organizace ČsOL, NJČsL, katolickou Ústřední jednotu čsl. legionářů a Národní sjednocení legionářské. Z nařízení Okresního úřadu v Přerově měli městští strážníci u předsedů83 těchto sdružení a u členů jejich výborů provést osobní kontroly, zabavit spolkové písemnosti a veškerý hmotný majetek. Došlo též k zastavení činnosti Legiozáložny, která byla donucena splynout s Občanskou záložnou, přičemž na tamním legionářském fondu bylo před válkou údajně uloženo na cca. 15 000 korun v hotovosti a přibližně stejná částka v cenných papírech. Spolkový dům byl zabaven a položky plánovaného legionářského muzea byly rozkradeny. Celkové peněžní ztráty za okupace vyčíslil spolek po druhé světové válce na částku přesahující 780 000 tehdejších korun.84 Činnost přerovské ČsOL definitivně skončila 31. srpna 1939. V této době sdružovala 201 legionářů, 80 členů italské domobrany a 184 organizovaných přátel legionářů.
6. 2 Legionářské muzeum v Přerově
První idea týkající se založení přerovského muzea, které by připomínalo první odboj, vzešla z členů místních poboček Družiny čsl. legionářů a Svazu čsl. legionářů již v roce 1920, kdy společně zorganizovali v městském parku Michalově výstavu připomínající zahraniční protirakouský odboj. Na tuto iniciativu posléze navázala i nově založená přerovská Jednota československé obce legionářské, která za spolupráce s městem připravila úspěšnou výstavu Náš odboj konanou na počátku dubna 1920. Jednota ve 20. letech organizovala sběr památek týkajících se prvního odboje, načež se podařilo shromáždit ve fondu na tři tisíce předmětů (převážně písemných dokumentů, fotografií a dalších trojrozměrných předmětů) ilustrujících domácí i zahraniční odbojovou činnost.85
V místní ČsOL byl 5. února 1931 založen muzejní odbor, který měl spravovat doposud získané muzejní materiály a připravit zřízení legionářského muzea, Památník odboje. V rámci muzea měla být v prostorech v této době rekonstruovaného přerovského zámku nainstalována sbírka do té doby shromažďovaná spolkem. Město pro tyto účely zapůjčilo přerovské ČsOL tři místnosti v budově zámku. Jednota následně žádala pražský Památník odboje o zapůjčení zbraní, které by ještě doplnily zamýšlenou výzdobu muzea.
Uvedené snahy na vytvoření samostatného legionářského muzea v Přerově však nakonec neuspěly a město se se spolkem na jaře roku 1931 dohodlo na předání muzeálií odkazujících na první odboj přímo městskému muzeu,86 které 7. června téhož roku uspořádalo výstavu týkající se domácího i zahraničního národního odboje. Vlivem přerovského starosty a zároveň předsedy místní ČsOL Richarda Kleibera pak roku 1935 došlo k zřízení stálé muzejní expozice mapující působení legionářů a na podzim následujícího roku se navíc v městském muzeu konala výstava Morava v odboji. Množství muzejního materiálu s legionářskou či odbojovou tématikou uloženého ve fondu městského muzea přibývalo i v průběhu 30. let a před okupací čítala tato sbírka již bezmála šest tisíc inventárních čísel.87
Definitivní tečku za ideou usilující o vytvoření legionářského muzea v Přerově udělalo období německé okupace, kdy došlo v roce 1942 k zabavení sbírky týkající se prvního odboje. Muzeálie byly odvezeny na dodnes neznámé místo.88
|
