Masarykova Univerzita
Filozofická fakulta
Historický ústav
Spolky sdružující účastníky prvního a druhého odboje v Přerově mezi roky 1918 a 1948
(bakalářská diplomová práce)
Pacek Miloš
Vedoucí práce: PhDr. Vladimír Černý, Ph.D.
Brno 2013
Prohlašuji, že jsem bakalářskou diplomovou práci vypracoval samostatně a uvedl všechnu použitou literaturu a prameny.
datum: podpis ………………………………
Poděkování:
Na tomto místě bych rád poděkoval vedoucímu své bakalářské práce panu PhDr. Vladimíru Černému, Ph.D. za jeho vedení a rady při zpracovávání dané problematiky.
Obsah
1. Úvod 4
2. Prameny a literatura 6
3. Spolčování a veteránské spolky 9
4. Legionáři v prvním odboji 11
4. 1 Přerovští legionáři 13
5. Meziválečné období 14
6. Spolky vojenských vysloužilců v meziválečném Přerově 20
6. 1 Jednota československé obce legionářské 20
6. 2 Legionářské muzeum v Přerově 22
7. Okupace a druhý odboj 24
7. 1 Přerovští legionáři za okupace 25
8. Odbojářské spolky po druhé světové válce 27
9. Vývoj veteránských spolků v poválečném Přerově 29
9. 1 Svaz osvobozených politických vězňů 30
9. 2 Československá obec legionářská 31
9. 3 Svaz národní revoluce 33
10. Vývoj po únoru 1948 35
10. 1 Přerovská veteránská sdružení po únoru 1948 36
11. Závěr 38
12. Seznam pramenů a literatury 40
12. 1 Prameny 40
12. 1. 1 Prameny archivní povahy 40
12. 1. 2 Publikované prameny 41
12. 1. 3 Periodika 41
12. 2 Literatura 41
12. 3 Nepublikované práce 42
12. 4 Elektronické zdroje: 43
13. Seznam využitých zkratek 43
1. Úvod
Jaký byl vývoj místních poboček spolků vojenských vysloužilců a spolkový život přerovských příslušníků prvního a druhého odboje? Na tyto otázky jsem se zaměřil při psaní předkládané bakalářské práce. Časově jsem práci vymezil koncem první světové války v roce 1918 a nastolením socialismu v Československu po únoru 1948. První datum je logické, neboť právě po ukončení prvního celosvětového konfliktu začaly vznikat spolky sdružující veterány v něm bojující. Nejinak tomu bylo i v případě legionářů účastnících se na prvním československém odboji. Přelomový rok 1948 jsem vybral záměrně, neboť se jednalo o důležitý mezník v procesu definitivního sjednocení odbojářských sdružení prvního i druhého odboje ve Svaz bojovníků za svobodu centrálně podporovaný režimem, který byl později přetvořen ve Svaz protifašistických bojovníků. Obě data jsou přesto pouze orientačního charakteru, protože zrod ani zánik těchto spolků samozřejmě nebyl na tyto politické mezníky přímo vázán. S jejich pomocí však chci ukázat přibližné vymezení mé práce, která se odehrává na pozadí první, druhé a třetí republiky. Primárně se mi jedná o popis vývoje a činnosti přerovských poboček spolků Československé obce legionářské (dále ČsOL), Svazu národní revoluce (dále SNR) a Svazu osvobozených politických vězňů (dále SOPV). ČsOL jsem vybral, neboť v meziválečném období se jednalo o centrálně podporovanou a dominantní odbojářskou organizaci, což platilo i pro Přerov. V poválečném období se k obnovené ČsOL nově přidaly i spolky sdružující odbojáře druhého odboje. Nejen v Přerově pak důležitou úlohu hrály právě organizace SNR a SOPV, jejichž místní činnost se v práci pokusím zachytit. Spojením těchto tří spolků v roce 1948 vzniknul Svaz bojovníků za svobodu, který členy spolků obou odbojů sjednotil.
Na počátku své práce hodlám představit prameny a literaturu, které jsem při svém studiu využil, a také stručně shrnout dosavadní možnosti a stav bádání. Zmíním užité prameny archivní povahy, poté začnu s literaturou obecně se zabývající spolkovým životem. Dále přikročím k autorům a dílům věnujícím se konkrétněji problematice poválečného sdružování vojáků a odbojářů a vojenským spolkům a zmíním také literaturu potřebnou k studiu přerovských organizací sdružující účastníky prvního a druhého odboje.
Samotný text práce rozděluji do několika kapitol. Nejprve obecně nastíním vývoj spolkového života, jeho aspekty a dostanu se i k okolnostem vzniku vojenských spolků. Poté přikročím ke kapitole, v níž krátce připomenu první odboj a budu se věnovat i popisu zapojení přerovských rodáků do československých legií. Následující část pojedná o vývoji veteránských spolků v Československu a poté konkrétněji přiblížím i situaci legionářských spolků v meziválečném Přerově. Prostor zde dostane především spolek Československé obce legionářské a v té době plánované Legionářské muzeum. Další kapitola představí druhý odboj a situaci členů přerovské ČsOL za okupace. Navážu kapitolami zabývajícími vývojem odbojářských spolků po druhé světové válce, tedy obnovenou ČsOL, Svazem národní revoluce a Svazem osvobozených politických vězňů a situací v Přerově.
V závěru své práce shrnu mnou dosažené poznatky, pokusím se porovnat činnost těchto sdružení prvního i druhého odboje, případnou odlišnost od vývoje daných spolků na celonárodní úrovni, a jejich roli ve spolkovém životě města Přerova. Na samém konci pak uvedu seznamy užitých pramenů, literatury a zkratek.
2. Prameny a literatura
Jako hlavní archivní prameny pro mou práci jsem využíval zápisy členských a výborových schůzí místních přerovských poboček ČsOL, SNR a SOPV. Jejich záznamy jsou uloženy ve Státním okresním archivu v Přerově.1 V těchto fondech jsou kromě zápisů ze schůzí uloženy i níže používané seznamy členů těchto sdružení, výroční zprávy, zprávy jednatelů, korespondence a další materiály dokumentující vývoj a činnost zkoumaných spolků. Při hledání postoje jednotlivých sdružení k celostátním událostem, ke kterým se regionální odbočky těchto spolků na svých zasedáních vyjadřovaly spíše zřídka, je vhodnější studium centrálního spolkového tisku. Československá obec legionářská vydávala již v meziválečném období deník Národní osvobození a týdeník Hlas revoluce, Svaz osvobozených politických vězňů vydával v letech 1945 až 1948 týdeník Hlas osvobozených a Svaz národní revoluce časopis Národní revoluce.
Co se literatury týče, při úvodním přehledu vývoje spolkového života vycházím především z článku Evy Drašarové2 a knihy Mileny Lenderové, Tomáše Jiránka a Marie Mackové3, kde autoři jednu kapitolu věnují právě genezi a účelovému rozdělení spolků. Podobně ve své knize Morava v politickém ruchu 19. století z roku 2007 postupuje také Jan Janák.4 Problematikou spolkového života se ve svých pracích zabývají také Jiří Radimský5, Jiří Klabouch, Pavel Kladiwa, Lukáš Fasora6 či Martin Markel. Pro nástin vývoje přerovského spolkového života jsem využil článek Věry Fišmistrové7 a druhý díl knihy Pavla Kladiwy, Andrei Pokludové a Renaty Kafkové, v které je vývoji přerovských spolků rovněž věnována samostatná kapitola.8 Důležitou literaturu týkající se problematiky spolkového života představuje rovněž práce Jiřího Malíře z roku 1996.9
Při studiu problematiky prvního odboje a činnosti legií lze vycházet z díla Českoslovenští legionáři 1914 – 1920 vydaného kolektivem sdruženým okolo Karla Pichlíka.10 Marxistická historiografie snažící se přinést „pravdivý“ pohled na úlohu legionářů jejich působnost značně zkreslovala.11 Po pádu režimu v roce 1989 pak logicky nastal velký tvůrčí zájem o tuto oblast a vzniklo mnoho nových děl i překladů týkajících se legií a legionářů. Kromě již zmíněné Pichlíkovi knihy z roku 1996 se jedná o díla Jiřího Fidlera, 12 Viktora Fice13 a dalších.14 Činnost přerovských rodáků za prvního odboje je zachycena v mnou citované knize Jiřího Lapáčka z roku 2001, v níž autor kromě popisu prvního odboje přidává i kapitolu shrnující vývoj přerovských poboček legionářských spolků až do jejich zániku po roce 1948.15 Před rokem 1989 se problematikou legií na úrovni přerovského regionu zabývali například Jaroslav Hlaváček, František Drbal či Ludvík Novotný.
O meziválečném období a legionářských organizacích v této době existuje množství odborných článků a literatury. Osobně jsem užíval především knihu Legionáři a Československo Jana Michla, která dle mého názoru dané téma zpracovává nejkomplexněji, a jeho článek Legionářské organizace v Československu (1920 – 1938) uveřejněný v časopise Historie a vojenství v roce 2007.16 Kromě prací Jana Michla jsem studoval také články Jana Rychlíka17, Petra Hofmana18 či Ivana Šedivého19. Situaci přerovských legionářských poboček v letech 1918 – 1938 zmapoval v již výše zmíněné knize Jiří Lapáček. Pro toto období je těžké vycházet z pramenných materiálů, neboť ty regionální týkající se meziválečné přerovské ČsOL byly s největší pravděpodobností před nacistickou okupací cíleně zničeny nebo se z jiného důvodu nedochovaly. Některé informace se dají dohledat ve fondu ČsOL, ten však primárně obsahuje zdroje k poválečnému období.
A tak právě období třetí republiky a situaci v přerovských odbočkách tří pro toto období sledovaných spolků provádím především za pomoci archivních materiálů uvedených na začátku této kapitoly. V roce 1984 se již této problematiky ve své diplomové práci dotknul Rostislav Dočkal, jeho práce je však psána značně tendenčně.20 Obecnější informace k vývoji poválečné ČsOL obsahuje práce Jana Michla. Zdroj k celkovému nástinu poválečného období přinášejí knihy Jana Křena21 či Karla Kaplana22.
| 