Masarykova univerzita

FILOZOFICKÁ FAKULTA

ÚSTAV HUDEBNÍ VĚDY

TEORIE INTERAKTIVNÍCH MÉDIÍ
Petr Gerneš

Bakalářská diplomová práce

Kontextuální analýza Poésie pour pouvoir Pierra Bouleze

Vedoucí práce: Mgr. Martin Flašar, Ph.D.

Obsah

Poděkování

V neposlední řadě bych chtěl poděkovat svojí rodině za trpělivost, morální i finanční podporu při studiu.

Úvod

Pierre Boulez je bezesporu jedna z nejdůležitějších osobností soudobé hudby. Jeho dirigentská i skladatelská činnost zanechala v historii světové hudby velkou stopu pro svoji velkou inovativnost. Boulez přináší nové tendence do světa elektroakustiky, konkrétní hudby, prostorové hudby, ale i co se týče práce s náhodou a otázek otevřeného díla. Koneckonců, právě některá jeho díla cituje ve své Estetice otevřeného uměleckého díla samotný Umberto Eco.

Brněnskému prostředí není jméno Pierre Boulez cizí. Titán moderní světové vážné hudby dirigoval v roce 2006 zpracování opery Z mrtvého domu, finální dílo emblematické postavy moravské hudby, a profesora na brněnské konzervatoři, Leoše Janáčka. Po tomto skladateli pojmenovaná Janáčkova akademie múzických umění v roce 2014 nakonec Boulezovi uděluje čestný doktorát.

Moje práce si bere za cíl věnovat se dílu, které vytvořili dva géniové soudobého umění, a to Boulezově elektroakustické skladbě Poésie pour pouvoir z roku 1958 na text Henriho Michauxe, belgického básníka francouzského původu, obyčejně řazeného mezi post-surrealisty.

Ani postava básníka Henriho Michauxe není zřejmě Brňanům úplně neznámá, když jeho básně čte na veřejných čteních například nakladatel a básník Martin Reiner. Tato práce si bere za cíl věnovat se spojení těchto dvou géniů, Boulezově elektroakustické skladbě Poésie pour pouvoir z roku 1958 na text Henriho Michauxe.

Zdá se, že na rozdíl od akademického prostředí západní Evropy se v českém akademickém světě o Poésie pour pouvoir nikdo řádně nezajímal. Jedná se o kompozici poměrně krátkou, a zřejmě není možné přehlédnout její náčrtkovitý charakter, přesto se jedná o dílo velmi důležité z hlediska vývoje Boulezovy tvorby. Některé prameny ho totiž spojují s pozdějším Boulezovým dílem Répons, především co se týče sepětí času a prostoru. Cílem této práce je přinést jedno z prvních zamyšlení na toto téma ve střední Evropě, které by zároveň zahrnovalo celkový kontext vzniku tohoto díla, navíc z hlediska mého oboru, tj. Teorie interaktivních médií.

S tímto oborem je Boulezovo dílo spjaté svojí technologickou podstatou, a i dobou vzniku. Jana Horáková tvrdí, že se vznik konceptuálního umění kryje se vznikem nových umění, a tzv. scripted media. Boulezovo dílo je zapsané do partitury, a zároveň se řídí velmi precizním technologickým konceptem, jedná se totiž o elektroakustickou skladbu pro smyčcový kvartet a magnetofonový pásek. Boulez tak pracuje kreativně s novou technologií, a tak by se v případě tohoto díla dalo mluvit o novomediálním umění.

V této práci bych chtěl při představování díla zohlednit dva důležité kontexty, ve kterých dílo vzniká. V první kapitole bych se rád zabýval situací v elektroakustické hudbě v dané době, a v kapitole druhé bych rád zmínil kontext francouzsky psané moderní poezie, ze které pochází Michauxova literární předloha díla, která slouží také jako jeho de facto libreto. Vycházím ze závěru, že moderní francouzská literatura jako psaný projev silně industrializovaného národa s rozvinutou literární kulturou reflektuje tytéž změny v technologii a vnímání umění jako elektroakustická hudba.

Třetí kapitolu považuji za stěžejní pro svoji práci. Budu se zde věnovat kontextuální analýze díla právě na základě zjištění, ke kterým jsem se dostal v kapitolách předešlých. Metodou bude redukce, protože dílo zredukuji na základní formální aspekty. Pátou kapitolou je závěr. Hlavní metodou práce je tedy analýza dostupné literatury, a z toho vycházející analýza výše uvedeného uměleckého díla.

Uvědomuji si, že v rámci mojí bakalářské práce nebylo možné obsáhnout veškerou šíři výzkumu, zabývající se Boulezem. Největší problém pro mě představoval fakt, že kvůli Boulezovu působení v germanofonním prostředí je velká spousta literatury v němčině, kterou zatím jako jazyk ovládám pouze na velmi základní úrovni, ze stejného důvodu jsem nebyl schopen obsáhnout zdroje v španělském a ruském jazyce. Proto jsem pracoval především s literaturou v anglickém, francouzském a českém jazyce.

V rámci svého výzkumu jsem se snažil pracovat s nejnovější, a dle mého soudu tedy pro současný stav bádání nejrelevantnější literaturou. Některá starší díla ovšem posloužila také, nicméně jsem se k nim snažil přistupovat s dostatečným odstupem.

Publikace Univerzity v Cambridge Pierre Boulez Studies vyšla v roce 2016, a byla editována Edwardem Campbellem a Peterem O’Haganem. Přináší velkou spoustu příspěvků od různých evropských odborníků na Pierra Bouleze, přičemž zde nalezneme jak články téměř biografického charakteru, tak statě zabývající se čistě formální stránkou Boulezova díla. Většina z nich se bohužel Poésie pour pouvoir přímo nedotýká, nejedná se tedy o můj hlavní literární zdroj.

Další důležitou publikací je New Music at Darmstadt : Nono, Stockhausen, Cage, and Boulez, protože detailně mapuje Boulezovo působení v institutu v Darmstadtu, a zaměřuje se především na postupy, které v daném období rozvíjeli Boulez a jeho kolegové. Boulezovu působení v Darmstadtu se v práci věnuji okrajově, přesto jento pramen je velice cenný pro poznání, jakým způsobem se vyvíjely tendence v Boulezově tvorbě související s elektroakustickou hudbou, a to přímo v období, ve kterém vzniká Poésie pour pouvoir.

Existuje ovšem i pramen, který není interpretací Boulezova díla, ale přímým svědectvím o autorových myšlenkových pochodech a tvůrčím procesu, který za dílem stojí. Je to korespondence Bouleze a Johna Cage ve francouzském a anglickém jazyce. Nová vydání sice v současné době nejsou k mání, podařilo se mi sehnat pouze britské a francouzské tiskové verze z devadesátých let, přesto jsem se je rozhodl zařadit do své práce, na rozdíl od novější české verze, u které počítám s odchylkami od originálu, způsobených překladem do češtiny. Výhodou francouzského i anglického vydání je potom bohatý rejstřík, se kterým se dá velmi dobře pracovat.

Pařížský institut IRCAM, založený Boulezem, se kupodivu dílem svého zakladatele příliš nezabývá. Je to zřejmě způsobeno charakterem institutu, který je spíše experimentální než teoretický. V současné době nelze nalézt ani v jejich mediatéce partituru tohoto jeho díla, protože ho vlastní Institut Paula Sachera ve švýcarském Baselu. Bohužel se mi nepodařilo k partituře dostat, protože neexistuje digitální kopie, a v současné době je navíc tento institut kvůli epidemii COVID-19 uzavřen. Podařilo se mi ale dostat k jinému dílu.

Ve spolupráci s tímto institutem píše v roce 2013 na Sorbonně svoji dizertační práci Aï Higashikawa Quelques notes sur le montage éléctronique de Poésie pour pouvoir. Na textu paní Higashikawy je vynikající to, že stejně jako autor tohoto textu přemýšlí o skladbě v odlišných intencích než hudební vědci, zajímá ji spíše technologický aspekt díla. Tím by mohl její text posloužit jako precedens dalšího myšlení o Poésie pour pouvoir coby de facto novomediálním (nebo technologickém) uměleckém dílu. Higashikawa se ovšem nevěnuje literárnímu kontextu, čímž ze svého zkoumání vyděluje jednu ze základních složek zkoumaného díla. Její text ovšem obsahuje obrazovou přílohu, nekompletní kopii partitury, ze které dále čerpám ve své vlastní práci.

Dalším zdrojem práce je dokumentární snímek Pierre Boulez – Život pro hudbu (2017) Reinera E. Moritze, obsahující řadu zajímavých biografických údajů , a některé internetové zdroje. S internetovými zdroji jsem se snažil pracovat opatrně, a vyhledával především texty ze stránek univerzit. Za nejzajímavější považuji přepis diskuze Poetry and Music: A Roundtable Discussion with Pierre Boulez, která proběhla na UCLA v roce 1993, kde autor přímo píše o provázanosti Boulezova díla s poezií.

Teoretickou základnou díla je potom výukový materiál Elektroakustická hudba Martina Flašara, obsahující řadu definic, se kterými dále pracuji. Dalším dílem Martina Flašara, které v práci používám, je jeho vlastní bakalářská práce z roku 2003 na téma Karlheinz Stockhausen : hudba a prostor, ze které čerpám teoretické poznatky např. o díle Gisely Nauck.

Co se týče literárního a socio-kulturního kontextu, pracuji jak s internetovými materiály, tak s texty dostupnými off-line. Metodologickou základnou této části díla je vnímání literárně-vědného pojmu topoi u Erkkiho Huhtama.

V závěru práce se pokouším o analýzu Poésie pour pouvoir. K dílu přistupuji ze dvou pohledů : z hlediska elektroakustické hudby a z hlediska kulturního studia kódů. Domnívám se, že jeden úhel pohledu na tak komplexní dílo, jako je Poésie pour pouvoir, nestačí.

Cílem práce je vytvořit mnohostrannou analýzu Poésie pour pouvoir. V pojetí této práce nazírám na Poésie pour pouvoir jako na multimediální dílo, působící na několika úrovních. Poésie pour pouvoir je kompozice, zapsaná v partituře a v technologických pokynech, odehrávající se v čase (lineární kompozice), a v prostoru (orchestr a magnetofonový pás). Další složkou je potom práce s magnetofonovým pásem, zvuk není čistý, pás je různě upravován. Technologickou optiku zohledňuje ve své práci právě Aï Higashikawa. Co však většina textů upozaďuje nebo přímo ignoruje, je Michauxova poezie, která je nakonec v centru díla, a podle které je dílo pojmenováno. Na Poésie pour pouvoir se dle mého názoru prostě nedá dívat jen jako na hudební skladbu. Důležitým prvkem tohoto díla je rozvržení prostoru, ale také poezie, která je nakonec přítomna i v jeho názvu.

Z toho důvodu se chci zabývat všemi aspekty Poésie pour pouvoir. Zároveň počítám s omezeným rozsahem bakalářské práce, a pokusím se vysvětlit některé fenomény v rámci formátu této práce.

Prvním kontextem, představeným v druhé kapitole práce, bude kontext hudby 20. století. Budu pracovat především s pojmy jako elektroakustická hudba, konkrétní hudba a prostorová hudba, jak je definuje Martin Flašar v Elektroakustické hudbě. Dalšími teoretickými východisky budou např. práce Giseldy Nauck.

Druhým kontextem, kterému se budu věnovat v kapitole třetí, je francouzská, nebo přesněji řečeno frankofonní literární a básnická kultura. Poté, co nastíním, že určitá provázanost pro hudbu je pro tuto kulturu příznačná již od doby jejího vzniku, budu zkoumat typické projevy tohoto sepětí ve 20. století s důrazem na tvorbu Henriho Michauxe, a především jeho Poésie pour pouvoir. Tento exkurz nebude pro naši práci samoúčelný, poněvadž si též ukážeme, jakou roli má tvorba jak starších francouzských básníků, tak samotného Michauxe na formování Boulezova charakteristického kompozičního stylu.

Kromě práce s literaturou, popisem a syntézou bude prostředkem práce i analýza, kterou se budu zabývat na konci práce. Tato analýza bude svým způsobem redukční, protože se budu zabývat především reprezentativními částmi díla. Během práce také budu sledovat, zda se tyto tendence neobjevují i v dílech, které jsem představil v kontextu.

Tato část je věnována kontextu vzniku Boulezovy Poésie pour pouvoir z hlediska hudební vědy a novomediálních studií. Využívám možností svého akademického backgroundu, tj. Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, kde jsou tyto obory provázány, a vzájemně se obohacují.

Uvědomuji si velmi dobře, že toto stanovisko může být podrobeno odborné kritice, a proto předtím, než představím kontext, rozdělím ještě tuto kapitolu na několik podkapitol, kde se budu věnovat terminologii.

1. Poésie pour pouvoir v kontextu elektroakustické, prostorové a konkrétní hudby

1. 
   
   Download 141,07 Kb.