1. Úvod
Jaký byl vývoj místních poboček spolků vojenských vysloužilců a spolkový život přerovských příslušníků prvního a druhého odboje? Na tyto otázky jsem se zaměřil při psaní předkládané bakalářské práce. Časově jsem práci vymezil koncem první světové války v roce 1918 a nastolením socialismu v Československu po únoru 1948. První datum je logické, neboť právě po ukončení prvního celosvětového konfliktu začaly vznikat spolky sdružující veterány v něm bojující. Nejinak tomu bylo i v případě legionářů účastnících se na prvním československém odboji. Přelomový rok 1948 jsem vybral záměrně, neboť se jednalo o důležitý mezník v procesu definitivního sjednocení odbojářských sdružení prvního i druhého odboje ve Svaz bojovníků za svobodu centrálně podporovaný režimem, který byl později přetvořen ve Svaz protifašistických bojovníků. Obě data jsou přesto pouze orientačního charakteru, protože zrod ani zánik těchto spolků samozřejmě nebyl na tyto politické mezníky přímo vázán. S jejich pomocí však chci ukázat přibližné vymezení mé práce, která se odehrává na pozadí první, druhé a třetí republiky. Primárně se mi jedná o popis vývoje a činnosti přerovských poboček spolků Československé obce legionářské (dále ČsOL), Svazu národní revoluce (dále SNR) a Svazu osvobozených politických vězňů (dále SOPV). ČsOL jsem vybral, neboť v meziválečném období se jednalo o centrálně podporovanou a dominantní odbojářskou organizaci, což platilo i pro Přerov. V poválečném období se k obnovené ČsOL nově přidaly i spolky sdružující odbojáře druhého odboje. Nejen v Přerově pak důležitou úlohu hrály právě organizace SNR a SOPV, jejichž místní činnost se v práci pokusím zachytit. Spojením těchto tří spolků v roce 1948 vzniknul Svaz bojovníků za svobodu, který členy spolků obou odbojů sjednotil.
Na počátku své práce hodlám představit prameny a literaturu, které jsem při svém studiu využil, a také stručně shrnout dosavadní možnosti a stav bádání. Zmíním užité prameny archivní povahy, poté začnu s literaturou obecně se zabývající spolkovým životem. Dále přikročím k autorům a dílům věnujícím se konkrétněji problematice poválečného sdružování vojáků a odbojářů a vojenským spolkům a zmíním také literaturu potřebnou k studiu přerovských organizací sdružující účastníky prvního a druhého odboje.
Samotný text práce rozděluji do několika kapitol. Nejprve obecně nastíním vývoj spolkového života, jeho aspekty a dostanu se i k okolnostem vzniku vojenských spolků. Poté přikročím ke kapitole, v níž krátce připomenu první odboj a budu se věnovat i popisu zapojení přerovských rodáků do československých legií. Následující část pojedná o vývoji veteránských spolků v Československu a poté konkrétněji přiblížím i situaci legionářských spolků v meziválečném Přerově. Prostor zde dostane především spolek Československé obce legionářské a v té době plánované Legionářské muzeum. Další kapitola představí druhý odboj a situaci členů přerovské ČsOL za okupace. Navážu kapitolami zabývajícími vývojem odbojářských spolků po druhé světové válce, tedy obnovenou ČsOL, Svazem národní revoluce a Svazem osvobozených politických vězňů a situací v Přerově.
V závěru své práce shrnu mnou dosažené poznatky, pokusím se porovnat činnost těchto sdružení prvního i druhého odboje, případnou odlišnost od vývoje daných spolků na celonárodní úrovni, a jejich roli ve spolkovém životě města Přerova. Na samém konci pak uvedu seznamy užitých pramenů, literatury a zkratek.
|
