|
Bilingvní slovníky Slovník, jeho cíle a typy
|
| bet | 6/19 | | Sana | 07.04.2017 | | Hajmi | 72.3 Kb. | | #3477 |
1.4 Projekt slovníku
Optimální pojetí slovníku lze obecně shrnout takto: Slovník je příručka mapující lexikálně-sémantické korelace a všechny další systémové vztahy mezi dvěma jazyky, s nimi pevně spjaté, která má komplexní paradigmaticko syntagmatickou povahu. Při opření o spolehlivou materiálovou bázi by měl takto mít základní vybavení dvojího typu:
(a) měl by zařazovat lexém do systému souvislostí, především tříd, kam ten který lexém patří;
(b) měl by naznačovat valenci a základní kolokabilitu (syntagmatiku, spojitelnost) pro každé heslo, resp. heslové slovo i ekvivalent.
Oba aspekty jsou zásadní a je nutné je ve slovníku zachytit. Bez prvního je v něm slovo osamělá troska bez přátel, adresy a vztahů, bez druhého je torzo bez končetin a tedy bez možnosti pohybu po jazykovém světě. Obojí je však tvrdošíjně opakovanou běžnou komerční praxí více či zcela popíráno a ignorováno do té míry, že se často zdá být luxusem. To, co běžná praxe pak vydává za slovníky, je jen hromada sice pracných, ale iritujících polotovarů (v kolika z nich je např. uspokojivě zachycena valence?). Toto platí zvláště o malých a kapesních slovnících. Shrnuto ještě jinak, znamená to, že slovník by se neměl dělat podle zásady slovíčko za slovíčko (kromě slovníků terminologických, např. z matematiky) a protože domácímu slovu odpovídá jednoznačně cizí slovo jen málokdy, je třeba se řídit zásadou, že heslu odpovídá i v cílovém jazyce celé "heslo" jakožto komplex informací, resp. často hesel víc.
Vlastní projekt slovníku, determinovaný aspekty, které byly většinou jen stručně naznačeny výše, musí komplexně zahrnout realistický odhad rozsahu a časové délky práce, typu a náročnosti práce, zpětné vazby, druh kontroly a koordinace i míru a povahu podmíněnosti, resp. závislosti pracovního týmu na externí spolupráci s jinými odborníky; ta, především terminologická, roste s rozsahem a náročností slovníku. Projekt musí být rozepsaný jak z hlediska jednotlivých typů a rozsahu úkolu systemizovaných pracovníků, které je nutné do práce napřed zacvičit (A-lineární plán), tak z hlediska koordinace, kontroly (evidence) a zpětných vazeb (B-nelineární plán s "návraty" a paralelními kroky). Pokud bude k práci využito elektronických zdrojů a softwarových nástrojů (a to by mělo), je třeba do této druhé složky (B) začlenit dostupné maximum počítačové kontroly, kterou si lze neobyčejně výhodně zajistit homogennost zpracování (stejný typ informace : stejná forma zpracování), jeho úplnost (kontrola mezer), grafickou jednotnost ap.; v řadě zemí se běžně využívají různé syntaktické analyzátory (angl. parsers) jednak složek hesla, jednak např. definice ap. Obrovskou výhodou tohoto přístupu je bu_ přímo odstranění či radikální redukce posteditačních korektur, což byla tradičně noční můra všech lexikografů.
Důležitou součástí projektu je stanovení základního hesláře (a vymezení kritérií výběru hesel) a určení typů a struktury hesel. Obsah a složení hesláře musí samozřejmě vyhovovat obecným cílům slovníku; měl by, vedle řady dalších kritérií, odrážet např. u slovníku synchronního, synchronní frekvenci hesel a jejich skutečný a doložený úzus. Notorickým nedostatkem např. českých synchronních slovníků je v důsledku nesmyslného prospisovného elitářství jejich totální opovrhování mluveným jazykem (s následky v diskomunikaci např. v hospodě nebo při četbě moderní beletrie) a naproti tomu často zdůrazňování dávno už neužívaných lexémů knižních (typu žoužel).
|
| |
