|
Lingvistika a lexikografie
|
| bet | 8/19 | | Sana | 07.04.2017 | | Hajmi | 72.3 Kb. | | #3477 |
2. Lingvistika a lexikografie
Lingvistická analýza obou jazyků, zvl. kontrastivní a typologická, však přináší pro koncepci slovníku i jeho konkrétní zpracování obvykle řadu velmi potřebným vhledů. Můžou se promítnout už do koncepce hesel, nebo do přístupů k některým typům ekvivalentů.
2.1 Typologie hesel
Z mnoha důvodů bývá nutné uvážit potřebu pracovat, vedle standardních hesel, se zvláštními typy hesel. K nim lze řadit především hesla odkazová, gramaticky nepravidelné formy lemmat s odkazem (zvl. supletiva), části slov či přímo morfémy (v češ. např. verbální prefixy), zkratky, výběr proprií a hesla konstruovaná pro potřeby slovníky v důsledku analýzy obou jazyků (např. složky kompozit, srov. fém- kovový). K poslednímu případu: tak např. čes. pré, které není lexémem (je pouze nedílnou součástí frazému mít pré), je třeba uvést zvlášť, obv. s odkazem na celek, a to v jakémkoliv slovníku. Naopak specificky ve vztahu k finštině je třeba uvádět jinak (jen pro češtinu) zbytečné formy jako přimíchat se (o látce): sekoittautua z toho důvodu, že reflexivizace (přimíchat - přimíchat se) je v češtině sice pravidelná a tedy jakoby pro slovník zbytečná, ale ve finštině je tu dost odlišné verbum (přimíchat: sekoittaa), tvořené takto ne zcela pravidelně a obecně. Jinými příklady jsou např. jevy reprezentované rozdílem aktíva či pasíva, nebo konkurencí syntetického verba (např. zestárnout) oproti analytickému STÁT SE + adj. (např. stát se významným) stojící proti celkem jednotnému a pravidelnému skandinávskému bli/bliva/blive + adj. (např. švéd. bli(va) gammal/viktig).
|
| |
