|
D- 1 : 0 (absence lexémů a tedy i ekvivalence; lakuny)
1
|
| bet | 10/19 | | Sana | 07.04.2017 | | Hajmi | 72.3 Kb. | | #3477 |
D- 1 : 0 (absence lexémů a tedy i ekvivalence; lakuny)
1-Případ D sem vlastně nepatří, nejde tu o žádný vztah (ekvivalence ani ničeho jiného); tradičně se tu nevhodně mluví o lakunách, mezerách ve slovníku, a naznačuje tak neschopnost druhého jazyka vyjádřit určitý význam jazyka prvního, což je očividný nesmysl. Každý jazyk je vždy schopný vyjádřit vše, co potřebuje; jakým způsobem to však dělá, je jiná věc. Nemusí to být nutně, v případě uvažované výchozí úrovně lexémů, koncový lexém, ale jejich kombinace, zvl. gramatická forma lexému ap. Je zřejmé, že častý zdroj této tudíž zdánlivé neekvivalence na lexikální, a to především substantivní úrovni (kterou lze v tomto případě kompenzovat deskriptivně, opisem), leží v tradiční oblasti kultury národa (dříve: reálií), tj. jídel, oděvů, nádobí, řemeslnických nástrojů, domácího náčiní a zařízení, náboženství, právních institucí, společenských vztahů apod.
2-Vztahy typu A-B-C, tj. částečné ekvivalence, lze přesněji označit jako jedno-jednoznačný, jednovíceznačný a více-víceznačný. Těchto případů je velké množství, od strukturně-gramatických, přes sémantické a stylistické až k pragmatickým. Poslední případ C se často neuvažuje, protože předpokládá určitou abstrakci (týká se komplexní souvztažnosti mezi dvěma skupinami lexémů, např. mezi skupinkou čtyř synonym ve výchozím jazyce a skupinkou sedmi synonymních ekvivalentů v jazyce cílovém), a představuje tedy zmnožení případy B. Lze ho podmíněně a nouzově nazvat polyekvivalencí.
|
| |
