2.2 Ekvivalence a ekvivalent
Úhelným kamenem bilingvního slovníku je nalezení a odlišení ekvivalentů. Ekvivalence je pak vztah mezi lexémem v určitém významu výchozího jazyka a
formou cílového jazyka založený na jejich (téměř) identickém, resp. vysoce podobném významu a funkci, zatímco členy, koncovými termíny tohoto vztahu jsou ekvivalenty. Tento vztah přitom obvykle je asymetrický a ekvivalentem v druhém jazyce nemusí vždy být nutně lexém, ale jiná forma. Je to mj. důsledkem toho, že lexikálně-sémantické vztahy dvou jazyků jsou zásadně anizotropní. V tomto pojetí ekvivalent tudíž zprostředkuje informaci o sémanticko-pragmatickém systému druhého jazyka, popř. i o jeho potenciálu.
Teoreticky lze lišit čtyři, resp. tři obecné případy ekvivalence lexémů (mimo lexikografii však i jiných jednotek a funkčních forem); schematicky představuje první sloupec lexémy např. češtiny (jeden nebo více), druhý pak ekvivalenty v jiném jazyce (=situace česko-cizojazyčného slovníku):
A- 1 : 1 (jednoznačná ekvivalence, izomorfismus)
B- 1 : více (částečná ekvivalence, anizomorfismus)
C- více : více (částečná ekvivalence, anizomorfismus)
|
