|
Bilingvní slovníky Slovník, jeho cíle a typy
|
| bet | 3/19 | | Sana | 07.04.2017 | | Hajmi | 72.3 Kb. | | #3477 |
V realitě tomuto rozlišení odpovídají i různě pojaté praktické typy slovníků, k nimž nejčastěji patří zvl. slovníky obecné (akademické a obv. i velké, sem patří i slovníky mrtvých jazyků), terminologické a studijní (pro cizince); o reálné diferenciaci a pluralitě nabídky ovšem rozhoduje trh a rozsah jazykové komunity a/nebo uživatelů (živá latinská komunita dnes žádná není, ale potřeba latinských slovníků je značná), často však i tradice a jistá setrvačnost názoru. Dnešní poznání však napovídá něco jiného: na jedné straně to, že obecný slovník plnící všechny funkce pro všechny uživatele neexistuje a jednak to, že je škálu uživatelů třeba poznat, typizovat a vyjít jí vstříc. Jakkoliv je toto ohled zásadní, bližší poznatky o povaze, potřebách a rozsahu uživatelů obecně bohužel chybí, nikdo se neobtěžuje si zjistit stav věcí; to ztěžuje možnost orientaci slovníků výrazněji specifikovat. V jiném smyslu jsou utilitárnost, návratnost investic a tedy i rozsah uživatelů drasticky omezeny u komunity malé (např. české, ma_arské, dánské, makedonské), a ke skutečné pluralitě nabídky a jemnější diferencovanosti tu zpravidla nedojde (místo desítek slovníků, jako např. mezi angličtinou a francouzštinou, je tu slovník jen jeden nebo dva). Nutností, zcela však teoreticky nezmapovanou, pak je, odpovědět si na otázku, které typy slovníku lze ekonomicky integrovat do jediného a jak; univerzální slovník spojující v sobě všechny výhody řady přístupů je zřejmě (zatím) mýtus. Nepříjemnou pravdou je také to, že ze stejných ekonomických důvodů ke vzniku slovníků mezi dvěma malými jazyky, není-li tu zvláštní důvod (např. sousedství), však zpravidla vůbec nedojde.
Povaha slovníku, kterou lze do konkrétní podoby realizovat přitom různě, je tedy ideálně dána cílem, typem uživatele a potřeby, kterou má plnit. Jen takto lze rozhodnout, zda půjde o studijní či vědecký slovník, anebo jen o okomentovaný seznam slov; mezi těmito extrémy si lze představit řadu stupňů a podob. Stejnými ohledy je dán i rozsah slovníku, u jehož jednotlivých typů jsou hlavní kvalitativní rozdíly dány především mírou explicitnosti jejich informace. Je třeba si uvědomit, že tradiční dělení na slovníky kapesní (cca 10-15 tisíc hesel na obou stranách), střední (cca 35-50 tisíc hesel) a velké (nejasné, obv. 80 tisíc a více s implicitním naznačením vyčerpávající povahy, i když takový slovník ovšem neexistuje) není založeno na žádném zjištěném objektivním kritériu a je pouhou (a pohodlnou) nakladatelskou zvyklostí, která kontinuum potřeb jen pragmaticky zjednodušuje. I když z výzkumů statistického pokrytí textu základními lexémy se dá leccos odvodit, praxe o nich nic neví.
|
| |
