6. 1 Jednota československé obce legionářské
Prvním předsedou přerovské pobočky obce legionářské byl zvolen Tomáš Homola, jednatelem se stal bývalý jednatel Družiny Jan Konopčík a pokladníkem byl ustanoven Jaroslav Krýsa.76 Přerovská pobočka ČsOL, jež ve dvacátých letech i s místními odbočkami v okrese sdružovala na 429 členů, se snažila angažovat v sociální, hospodářské i kulturní oblasti, když došlo k založení podpůrného fondu na vdovy a sirotky, zemědělského družstva, Legiozáložny, knihovny a spolek rovněž organizoval slavnosti připomínající činnost legií.77
Postupně docházelo k osamostatňování místních odboček přerovské jednoty a rovněž k vytváření samostatných spolků sdružujících legionáře konkrétních zájmových skupin.78 Vznikla přerovská pobočka Svazu příslušníků československé domobrany z Itálie a za přispění přerovské ČsOL se rovněž ustanovilo Sdružení legionářskému dorostu, které od roku 1933 vedl Vlastimil Dorazil, a Obec přátel legionářů pod předsednictvím ing. Kazílka.79 Další úbytek členů způsobilo neustávající štěpení spolku, ustanovením přerovské pobočky Nezávislé jednoty čsl. legionářů v roce 1933 a odbočky katolické Ústřední jednoty legionářů. Místní pobočka ČsOL, které od 24. ledna 1924 předsedal starosta Přerova Richard Kleiber,80 tak v roce 1935 sdružovala již pouze okolo 200 členů. V roce 1935 si přerovská ČsOL, za peníze vybírané na tento účel od roku 1923, zakoupila budovu na Masarykově náměstí, v němž zřídila pro potřeby Jednoty Legiodům.81
I ve třicátých letech neustávala kulturní a reprezentační činnost spolku, což zajišťovaly jeho odbory kulturní, zábavní a vzdělávací. Jejich činností byl organizován pěvecký kroužek, na náklady Jednoty byly vydány tři Památníky se vzpomínkami na první odboj a došlo též k několika pokusům o ustanovení Legionářského muzea. Více se iniciativám spolku v muzejní činnosti budu věnovat v následující kapitole nazvané Legionářské muzeum. Dlouholetého předsedu spolku Richarda Kleibera, který se ze zdravotních důvodů vzdal funkce starosty i předsedy ČsOL, v čele organizace po hlasování na valné hromadě 6. února 1938 vystřídal bývalý místopředseda přerovské jednoty a středoškolský učitel Rudolf Vanke.82
Po Mnichovu, tedy v období ohrožení republiky, odkoupila na konci prosince 1938 Legiozáložna od ČsOL její Legiodům na Masarykově náměstí. Po okupaci v březnu 1939 se spolek začal připravovat na očekávanou perzekuci. Aby nedošlo k zničení jeho majetku, darovala organizace z bezpečnostních důvodů svou knihovnu o 500 svazcích a mnoho muzejních legionářských předmětů přerovskému městskému muzeu. 30. srpna 1939, tedy pět dní poté, co říšský protektor vyhlásil nařízení o zrušení většiny legionářských organizací včetně ČsOL, dorazil do Přerova německý kriminální komisař Pankl z tajné státní policie v Olomouci, který měl dohlížet na rozpuštění místních poboček legionářských spolků. Jednalo se o organizace ČsOL, NJČsL, katolickou Ústřední jednotu čsl. legionářů a Národní sjednocení legionářské. Z nařízení Okresního úřadu v Přerově měli městští strážníci u předsedů83 těchto sdružení a u členů jejich výborů provést osobní kontroly, zabavit spolkové písemnosti a veškerý hmotný majetek. Došlo též k zastavení činnosti Legiozáložny, která byla donucena splynout s Občanskou záložnou, přičemž na tamním legionářském fondu bylo před válkou údajně uloženo na cca. 15 000 korun v hotovosti a přibližně stejná částka v cenných papírech. Spolkový dům byl zabaven a položky plánovaného legionářského muzea byly rozkradeny. Celkové peněžní ztráty za okupace vyčíslil spolek po druhé světové válce na částku přesahující 780 000 tehdejších korun.84 Činnost přerovské ČsOL definitivně skončila 31. srpna 1939. V této době sdružovala 201 legionářů, 80 členů italské domobrany a 184 organizovaných přátel legionářů.
|
